Korunní princ Jihoafrického království se narodil do světa, kde city ustupovaly před povinnostmi. Jeho vztah s rodiči byl od počátku formován tradicí a odpovědností – nebyl jen synem, byl dědicem. Otec ho oslovoval titulem, matka ho vedla k etiketě a politickým strategiím. Dětství neznamenalo volnost, ale výcvik. Královská etiketa, jazyky, strategie a historie – jeho denní program byl plný lekcí, které z něj měly udělat budoucího panovníka. Jeho tvář nebyla veřejnosti nikdy moc známá, protože si rád udržoval soukromí. Zatímco jiní členové královské rodiny často vystupovali na veřejnosti, on se raději držel v pozadí. Už jako dítě nerad poskytoval rozhovory a vyhýbal se okázalým slavnostem, pokud to nebylo nezbytné. To mu dalo určitou anonymitu, která mu později v životě umožnila zažívat svět jinak, než bylo běžné pro někoho v jeho postavení. Když se narodila jeho mladší sestra, našel v ní spřízněnou duši. Byla jeho opakem – divoká, nespoutaná a drzá vůči autoritám. S ní mohl být jen bratrem, nikoliv princem. Společně se smáli, unikali do skrytých chodeb paláce a utíkali před královskými vychovateli. Ona v něm probouzela tu část, kterou jeho rodiče potlačovali – lidskost. Jeho vzdělání bylo pečlivě naplánované. Nejprve soukromá základní škola, kde byl obklopen dětmi diplomatů a aristokracie, ale nikdy si mezi nimi nenašel opravdové přátele. Pak elitní internátní škola, která se pyšnila absolventy, jež dnes vedli státy nebo velké korporace. Tam se naučil nejen taktice přežití mezi budoucí elitou, ale také tomu, jak skrývat své skutečné emoce za dokonalou maskou sebejistoty. Získal pověst inteligentního a charismatického studenta, který ale málokdy mluvil o sobě. Málokdo věděl, co se mu skutečně honí hlavou. Jeho vztah k titulu byl komplikovaný. Nikdy ho nezmiňoval, když nemusel. Možná i proto se během jednoho letního pobytu v Evropě zapletl s řeckou princeznou Irene. Byla okouzlující, divoká a ztělesněním svobody, kterou sám nikdy neměl. Nevěděla, kdo ve skutečnosti je, a on ji v tom nechal. Trávili spolu pár týdnů a zažili spolu své první intimní okamžiky. Nedopadlo to přesně podle představ ani jednoho, ale v tu chvíli už to bylo jedno, protože následující den odletál zahanbený zpět domů, a už se neviděli. Později, když mu bylo lehce přes dvacet, se ocitl v krátkém vztahu s nigerijskou princeznou. Bylo to poprvé, kdy ucítil silné city k ženě, avšak díky jeho vlastní hlouposti a nezralosti oné ženě ublížil a jejich krásná pohádka tak skončila. Pak přišel bod zlomu. Během jedné cesty na východ země se jeho vůz stal terčem útoku. Nešlo o přímý atentát, ale spíše o ozbrojenou loupež, která se vymkla kontrole. Byla to první chvíle v jeho životě, kdy cítil opravdový strach – ne jako dítě, které se bojí trestu, ale jako muž, který čelí smrti. Nebyl zvyklý na bezmoc. Nakonec se mu podařilo přežít, ale něco se v něm změnilo. Přestal se řídit jen naučenými pravidly. Začal přemýšlet o tom, co vlastně chce, a ne jen o tom, co se od něj očekává. Následné měsíce trávil méně na oficiálních akcích a více mezi obyčejnými lidmi. Přestrojený za obyčejného muže navštěvoval trhy, pracoval v charitativních organizacích a poznával svou zemi tak, jak mu to protokol nikdy nedovoloval. Nebylo to jen hledání identity, ale také test toho, jestli dokáže vést nejen jako panovník, ale i jako člověk. Jednou z největších výzev jeho života se stala situace, kdy se ocitl mezi dvěma extrémy – rodinnou loajalitou a vlastním přesvědčením. Musel čelit tomu, že jeho otec plánoval zásnuby s dcerou vlivného evropského politika, což se mu příčilo. Po měsících tichého odporu nakonec prosadil svou a zásnuby byly zrušeny. Tento moment ho naučil, že i proti vlastní krvi je někdy nutné se postavit, pokud jde o jeho vlastní osud. Pozvánka k sledování účasti Selekce v Illei mu na pracovním stole ležela dlouhou dobu, než se jí rozhodl přijmout. Z minulých ročníků selekcí věděl, že to bude jízda, na kterou není ani zdaleka zvyklí a připravený, ale je to výhodné pro navázání možných spojenectví, a vůbec poprvé by tak mohl v Illei představit svou zemi.