Yuta se narodil do rodiny, která si po generace budovala pevné postavení u císařského dvora. Jeho předkové sloužili panovníkovi v různých významných funkcích, a díky tomu si rodina získala jak vynikající reputaci, tak značné bohatství. Jeho otec, Riku Takahashi, je uznávaný vojenský velitel a blízký spojenec samotného císaře. Matka, Chiyo Watanabe, působila jako palácová mluvčí a svou prací si vydobyla respekt v nejvyšších společenských kruzích. Jejich rodiny se po generace setkávaly při nejrůznějších slavnostech a diplomatických událostech, a tak nikoho nepřekvapilo, když padl návrh na domluvený sňatek mezi Rikem a Chiyo. Propojení dvou tak vlivných rodů dávalo logický smysl. Chiyo však nikdy nevěřila na sňatky z povinnosti – odmítala si vzít muže jen kvůli postavení či výhodám. Riku se jí však nevzdal. Už od jejich prvního setkání ji obdivoval a s upřímným zájmem si získával její důvěru. Po čase se mezi nimi skutečně vytvořil vztah založený na vzájemném porozumění, a nakonec se vzali nejen kvůli tradici, ale i z lásky. Yuta se narodil ani ne rok po jejich svatbě a o čtyři roky později mu přibyla mladší sestra Aiko. Oba vyrůstali v láskyplném, ale přísném prostředí, kde byla disciplína stejně důležitá jako rodinná soudržnost. Yuta byl od malička energické a společenské dítě – rád se pouštěl do hovoru s kýmkoli a snadno si získával lidi svým šarmem. Naopak Aiko byla spíše klidnější a rezervovanější, ale se svým bratrem měla odjakživa silné pouto. Riku si přál, aby Yuta následoval jeho kroky a stal se vojákem, ale Yuta k armádě nikdy netíhnul. Odjakživa ho fascinovala móda, nebojácně experimentoval s oblečením a nebál se ani extravagantních kousků. Dobře si však uvědomoval, že v jeho rodině by kariéra módního návrháře nebyla snadno přijatelná. Místo toho se zaměřil na další věc, která ho vždy bavila – komunikaci. Během studia na střední škole vynikal v jazycích, debatních soutěžích i dramatickém umění. Miloval řečnění, prezentace a veřejné vystupování. Díky svému přirozenému charismatu a schopnosti poutavě mluvit si rychle získával respekt i obdiv. Nakonec se rozhodl pro studium diplomacie, což mu umožnilo spojit jeho nadání s rodinnou tradicí. Po dokončení univerzity převzal po matce pozici palácového mluvčího a stal se jedním z klíčových hlasů císařského dvora.