Vanessa se narodila jako mladší dítě princovi a princezně Španělska. Už odmalička bylo jasné, že se jedná o velmi živé dítě, které jen tak u ničeho neposedí. Jakmile se naučila jen trochu pevněji stát na nohách, už jí měly chůvy problém chytit. Její táta vždycky toužil po synovi, takže když se mu narodila takhle živá holka, velmi rád jí učil všem chlapeckým aktivitám jako bylo lezení po stromech, šermování s dřevěným mečíkem a tak dále. Princeznovské povinnosti jí vůbec nebavily. Hodiny etikety se táhly tak šíleně, že celé dětství nevěřila tomu, že skutečně někdy dosáhne dospělosti a nebude tyhle hodiny nadále potřebovat. Její učitel si pravidelně stěžovat, že při těch otravných povzdesích se nedá vyučovat princeznovským zvyklostem. A když už učiteli nevěnovala otrávené povzdechy a pohledy, hrála aspoň se starší sestrou piškvorky. A u toho si ještě stíhali vyměňovat psaníčka o tom, jak učitel stále více plešatí. Se sestrou si už odmala byly hodně blízké. Ness jí vnímala jako svojí parťačku do všeho dobrého a zlého. Ona chránila jí a Ness zase naoplátku. Většinu svého času už odmala trávila Ness u hraní různých her. Když objevila videohry, byla u nich schopná sedět nonstop. O to větší radost měla, když při jedné návštěvě ze zahraničí potkala Nielse s podobným zápalem. Z těch dvou se okamžitě stali nejlepší přátelé, kteří byli schopní udržovat blízké přátelství i přes tu dálku, která je dělila. Sem tam se zvládali navštěvovat a jinak trávili čas společným hraním videoher, u čehož si vždycky přes telefon zvládli sdělit nejčerstvější novinky a co se u nich děje. Ovšem po nějaké době přišlo překvapení v podobě jejích rodičů s návrhem domluveného sňatku právě s Nielsem. I když tam nebyly žádné zamilované city, Ness věděla, jak na Nielse tlačí jeho otec, co se sňatku týče. Takže na to kývla. Brala to tak, že pomůže svému kamarádovi. A ještě ke všemu bude mít před sebou vyhlídku toho, že zbytek života stráví aspoň pod jednou střechou a budou moci trávit společně mnohem víc času. S Nielsem se sblížila okolo patnáctého roku svého života o to víc, když její sestra začala cestovat všude po světě, čímž se od sebe dost vzdálily. Už to nebyly ty skvělé parťačky jako vždycky. Občas si zavolaly nebo napsaly, Beatriz sem tam přijela domů, aby dala najevo, že skutečně žije a to bylo vše. Když se poté Beatriz stala nehoda, kvůli které se musela vrátit domů natrvalo, Ness se sice dlouhou dobu snažila, ale nakonec to taky vzdala. Beatriz se uzavřela přede všemi a neotevřel by jí snad ani pár volů. Obě dvě se mezitím díky pubertě vyvinuly v úplně jiné lidi a bylo hodně složité najít společnou řeč. Takže Ness přišla o svou skvělou parťačku a se sestrou se z nich staly prakticky cizí lidi. Právě tyhle emoce posloužily jako velká inspirace pro její malování. Tomu se volnočasově věnovala už odmala, ale teprve teď k tomu měla ten správný náboj. Z malování všeho možného se vyvinuly první návrhy jejích tetování a během následujících měsíců pokryla většinu svého těla právě tetováními. Není se čemu divit. Její otec je na tom úplně stejně a ona ho už odmala obdivovala. Jedna z jejích prvních otázek byla, proč tatínek má tolik obrázků a maminka a ona se sestrou ne. S potetovaným tělem se dostavilo také sebevědomí, se kterým začala svoje kérky ukazovat na sociálních sítích a bylo jí úplně jedno, zda ten obsah jejího profilu působí princeznovsky nebo ne. Za vším tím se totiž skrývaly i emoce, které si velmi dlouho nepřipouštěla. Pocit ohromné tíhy a dušení z domluveného sňatku, který jí ohromně svazoval. Trvalo jí, než si uvědomila, že tyto závazky skutečně nebudou nic pro ní. Potřebuje svojí svobodu, volnost a možnost dělat si co chce, aniž by byla hodnocena jako budoucí žena následníka belgického trůnu. A ačkoliv Nielsovi nikdy tyhle pocity plně nevyjádřila a dál s ním udržovala blízké přátelství, on to nejspíš stejně poznal. Rozhodně ale nečekala, že jí těsně před odjezdem ze Španělska do Illey přijde oficiální zpráva o zrušení jejího zasnoubení s Nielsem a stane se z ní svobodná žena.