Narodil se dvěma oddaným strážcům paláce, kteří mu od mala vštěpovali hodnoty čestnosti, disciplíny a loajality. Přesto nikdy necítil tlak, aby šel v jejich stopách. Jeho dětství bylo naplněné láskou a podporou, nejen od rodičů, ale i od mladšího bratra, se kterým si vždy byli blízcí, i když se nakonec vydali každý jinou cestou. Jednou z věcí, na které se vždy nejvíc těšil, byla velká rodinná setkání. Jeho rodina měla kořeny i v Polsku, a tak se k nim často připojovali příbuzní odtamtud, což znamenalo hodně smíchu, příběhů a tradičních jídel. Ale nebyli to jen pokrevní příbuzní, kteří mu byli blízcí—k rodině přirozeně patřili i přátelé jeho matky, zejména její bývalý kolega se svou rodinou. Tyto chvíle mu ukázaly, jak důležité je mít kolem sebe lidi, na které se může spolehnout, a vytvořily v něm silné pouto k jeho blízkým. Od mala byl fascinován fyzickou zdatností a strategií, takže když přišel čas rozhodnout se o budoucnosti, inspiroval se otcovým příkladem a rozhodl se vstoupit do armády. Chtěl získat zkušenosti, poznat svět a zjistit, co všechno v sobě dokáže najít. Služba ho naučila vytrvalosti, týmové práci a tomu, jak se rozhodovat pod tlakem. Ale po čase si uvědomil, že jeho srdce nepatří bojištím daleko od domova. Chtěl sloužit jinde—blíž ke svým kořenům. Po odchodu z armády se připojil ke strážcům paláce, kde našel nový smysl služby. Rozhodl se specializovat jako psovod, protože ke psům měl vždy přirozený vztah. Chápal je a oni chápali jeho. Vytvořil si pevné pouto se svým čtyřnohým parťákem, který mu byl nejen kolegou, ale i tichým společníkem. Co se týče vztahů, nikdy se příliš nevázal. Ne že by nebyl schopný lásky—právě naopak, ale z nějakého důvodu jeho vztahy končily dřív, než stihly opravdu začít. Možná to bylo jeho povahou, možná tím, že měl v srdci příliš mnoho loajality k rodině a povinnostem, než aby se skutečně otevřel někomu jinému. A tak dál žil svůj život mezi prací, oddaností paláci a jedinou stabilní jistotou—svým psem, který mu byl vždy po boku.