Theodora Černín se narodila do rodiny, která byla po mnoho let plná nadějí a bolesti. Její matka, Eléanor, byla dámou silné vůle, která, přestože čelila třem nešťastným potratům, nikdy neztratila víru, že bude mít dítě, které si bude moct vzít do náruče. Po těchto tragédiích přišel konečně okamžik, kdy na svět přišla Theodora. Byla to dívka, která se stala neuvěřitelným darem pro její rodiče, kteří dlouho toužili po dítěti, které by jim vneslo radost do života. Theo měla staršího bratra, Filipa. I když byl o několik let starší, jejich vztah byl velmi silný. Filip ji ochraňoval a staral se o ni jako o malou princeznu. Rodiče se o ni také starali s velkou láskou a podporovali ji ve všem, co dělala. Theodora byla vždy šťastné dítě, plné smíchu a radosti, která si užívala každého okamžiku se svou rodinou. Měla milující rodiče, kteří pro ni udělali vše, co mohli, a staršího bratra, na kterého se mohla vždy spolehnout. Jenomže jednoho dne, když byla Theodora ještě malá, probudila se ráno do podivného ticha. Předtím, než se stihla podívat na okolí, vykřikla, aby zavolala své rodiče, ale žádný zvuk se jí nevrátil. Ticho, které následovalo, bylo děsivé. Rozplakala se, a i když si myslela, že to nějak přejde, návštěva lékaře potvrdila její obavy. Theo přišla o sluch, a to navždy. Pro její rodiče to byla těžká rána, ale rozhodli se, že se nevzdají. Poslali ji k učitelce, která ji naučila odezírat a znakovat. Theodora se díky tomu dokázala dorozumět a i přesto, že byla od té chvíle jiná než ostatní děti, nikdy se neuzavřela do sebe. Její rodina se k tomu přizpůsobila a naučila se znakovat, aby se s dcerou mohli domlouvat. Filip byl stále po jejím boku, ochraňoval ji, jak jen mohl. S ním a rodiči se jí podařilo dojít až na základní školu, a dokonce se dostala i na střední školu. I když její život nebyl stejný jako život ostatních dětí, byla silná, nezlomná a její rodina ji milovala stejně tak, jako předtím. Jak Theodora rostla, její vztah s Filipem byl stále silný. Byl její oporou a v dospívání jí pomáhal, jak nejlépe dovedl. Jenže čas plynul a Filip se rozhodl nastoupit do armády. Theodora ho vídala stále méně. Na jedny Vánoce jí však Filip sdělil, že se nevrátí domů, a ona smutně seděla u vánočního stromku a odmítala otevřít dárky, protože neměla chuť slavit. Dny plynuly a několik dní na to se dostalo rodině z armády zprávy, že Filip měl být doma, ale nebyl. Rhys, jejich otec, po něm okamžitě vyhlásil pátrání. O několik týdnů později našli Filipa. Měl za sebou autonehodu a následně zmizel. Nikdo si nedovedl představit, co všechno zažil, ale když ho našli, Filip už nikdy nepromluvil. Ticho, které zůstalo mezi nimi, bylo nesnesitelné. Když se Theo chystala odjet do Illey, v ten samý okamžik přišla další tragédie. Rhys, její otec, zemřel. Tato ztráta byla pro rodinu drtivá. Eléanor, její matka, se zhroutila a zůstala uvězněná na lůžku, neschopná se pohnout. Theodora a Filip truchlili za otce. Theo ten den vzala všechny své barevné oblečení a vyhodila ho. Začala nosit pouze černé, protože to byla barva, která symbolizovala její smutek a ztrátu, kterou prožívala.