Saniyah Eshe Barrow je korunní princezna Barbadosu, ale její chování byste u královské rodiny nečekali. Zatímco většina jejího okolí očekává od členů monarchie slušnost, úctu k tradicím a důstojnost, Saniyah je živoucím důkazem toho, že každý kousek jejího bytí odmítá být zaškatulkován do nějakého zbytečného rámce. I když pochází z bohaté a prestižní rodiny, nikdy se nechová podle očekávání. Zaujímá postoj, který je pro ni přirozený – život je příliš krátký na to, aby se žil podle pravidel. A to, co je pro většinu lidí nepředstavitelné, pro Saniyah je každodenní realitou. Saniyah si cení svobody a nezávislosti. Její každodenní život je neustálým vyhýbáním se konvencím a tradicím, které jí impózní titul přisuzuje. Zatímco její přátelé tráví dny na plánech a kariérách, Saniyah se nechává unášet vlnami života, které nikdy nevytváří pevný směr. Její dny začínají až odpoledne, když ji světlo slunce zastihne při poslední skleničce z noci předchozí. Po takovém probuzení není nic lepšího, než se ponořit do moře a surfovat na jeho vlnách. Moře a vlny jsou jejími společníky, její terapií a vyjádřením svobody. Dívka s vlnami v očích a solí ve vlasech, která by nikdy neměnila tento životní rytmus za něco jiného. Důležitou součástí jejího života je její bohémský životní styl. Saniyah je zvyklá trávit čas ve společnosti umělců, hudebníků a kreativců všeho druhu, kteří jí dává prostor pro volnou tvorbu a experimentování. Nikdy se neřídí žádným společenským pravidlem a její vztahy s lidmi jsou vždy spontánní. Zpravidla neplánuje, co bude dělat za měsíc nebo za týden – žije tady a teď. Pokud se jí líbí nějaká osoba nebo příležitost, neváhá toho využít. Ať už jde o vztahy, přátelství nebo sexuální zážitky, Saniyah to dělá bez ostychu. Nezávazný sex je pro ni přirozenou součástí jejího života, a to bez jakéhokoliv stigmatu nebo viny. Saniyah si užívá také konzumaci marihuany, což je pro ni způsob, jak se uvolnit a lépe si užít ty chvíle klidu, které si tolik cení. Rituál zapálení jointu je pro ni něčím, co ji spojuje s jejími přáteli a zároveň ji přenáší do stavu pohody, který jí pomáhá lépe se soustředit na to, co je v daném okamžiku skutečně důležité. Saniyah nikdy nebyla člověk, který by se držel nějakých etických kódů, zejména pokud jde o lásku. Má pragmatický pohled na vztahy a dává přednost jejich neformálnosti. Nepotřebuje romantiku a přetvářku. Její pohled na lásku je o otevřenosti, svobodě a přítomnosti v okamžiku. „Proč si dělat hlavu z věcí, které nás s někým spojují jen na chvíli?“ říká často svým přátelům, kteří se přece jen občas zamotávají do vztahových dram. Neznamená to, že je bezcitná. Naopak, právě její přístup k lásce a vztahům jí umožňuje být skvělou přítelkyní, která stojí při těch, kteří ji potřebují. Ráda se stává emocionálním podpěrným bodem pro lidi kolem sebe a je známá svou schopností naslouchat a dávat praktické rady. I když je Saniyah známá svou nezávislostí, nikdy nezapomíná na svou rodinu. Svým sestrám, především těm mladším, je vždy oporou a ráda je chrání. Když se jedná o jejich potřeby, Saniyah dokáže být velmi vnímavá a soucitná. I když její postavení vyžaduje určité společenské interakce, nikdy nezkazí příležitost se o své sestry postarat, aby se cítily v bezpečí. Když se ji někdo ptá na její vztah k rodičům, odpovídá s jistou nadsázkou: „Naštěstí jsem si je nevzala s sebou na každou party,“ což je zjevný projev jejího odlišného pohledu na královský život. Co se týče jejího veřejného vystupování, Saniyah je schopná projevit určitou dávku noblesy, pokud je to nezbytné. Ví, jak se chovat na oficiálních akcích a jak udržet úroveň, která odráží její roli, ale nikdy to pro ni není víc než „hrou na něco, co není skutečné“. Ačkoliv se dokáže přizpůsobit, nikdy nebude tím, kdo by se ztrácel ve stínu pravidel a formalit. To, co ji skutečně zajímá, je autenticita a skutečná svoboda projevu. Saniyah je také vášnivou obdivovatelkou africké kuchyně a tradic. Na rozdíl od jiných členů aristokracie si nedává pozor na to, co jí na veřejnosti, a nedělá si starosti s tím, že její preferovaná jídla nejsou vždy tím, co by se od princezny očekávalo. A stejně jako u jídla, i u svého oblékání se nikdy neomezuje na přísné protokoly. Její šatník je směsí volných bohémských kousků, které jí umožňují svobodně se pohybovat a vyjadřovat svou osobnost.

Saniyah vyrůstala v paláci, kde navenek vše vypadalo perfektně. Byli královská rodina, v očích veřejnosti šťastní, milující a respektovaní. Ale za zdmi těch monumentálních zdí paláce to byla úplně jiná realita. Saniyah už jako malá věděla, že její rodina je jiná než ostatní. Její matka, tichá a pasivní žena, byla přítomná pouze v těle, ale nikdy v srdci. Byla to žena, která se nikdy nepostavila za své děti, ani neprojevila žádné emoce, pokud to nebylo potřeba pro zajištění veřejného obrazu. Matka byla královnou, ale její autorita byla prakticky nulová. Spíš než ochránkyní byla pozorovatelkou, která vše v klidu přehlížela. Otec, král, byl úplně jiný. Charismatický a manipulační muž, jehož jediným cílem bylo zajištění a upevnění moci a vlivu monarchie. Pro něj byli lidé jen nástroje k dosažení cílů. Saniyah, jako jeho nejstarší dcera, byla pro něj nástrojem, prostředkem, který měl sloužit království. Jeho vize o jejím životě byla jasná: měla se provdat za vhodného kandidáta, aby upevnila moc a vliv rodiny, ale nikdy nemohla být královnou. Její sny a touhy pro něj byly bezvýznamné, neboť je považoval za obyčejné, nevhodné pro dceru monarchu. Jeho kritika jejího chování byla neustálá. Bylo to období neustálého ponižování, kdy jí říkal, že nikdy nebude schopná stát v čele monarchie, že její životní volby jsou špatné a že nepochopila, co to znamená být v rodině s tak vysokým postavením. Někdy se to neobešlo bez fyzického násilí – facky, tvrdá slova, porážky, které jí měly ukázat "její místo". Pokaždé, když se odvážila projevit svůj názor nebo přání, setkala se s nekompromisním odmítnutím. Vztah s jejím otcem se stal toxickým a neustálé výbuchy emocí a ponižování ji tlačily k tomu, aby se vzdala svého místa v rodině a hledala únik. To se stalo ještě složitější, když otec začal přistupovat k její sestry různými způsoby. Nejmladší sestra byla v očích otce ideální – poslušná, ochotná podřídit se jeho přání a cítící se zodpovědná za rodinné plány. Byla to ona, kdo měl přímou cestu k dobře spořádanému zasnoubení, což bylo pro otce zásadní pro zachování rovnováhy moci. V jeho očích byla dokonalým dítětem, připraveným sloužit monarchii a splnit jeho očekávání. To ovšem vedlo k velké frustraci mezi Saniyah a její mladší sestrou. Saniyah to viděla jako jasné porušení jejich vztahů, protože vnímala svou mladší sestru jako někoho, kdo podlehl manipulacím, jež otec mistrně vykonával. Prostřední sestra byla na tom ještě hůř. Otec ji takřka ignoroval. Její existence byla pro něj nevýznamná, nic víc než nástroj pro zajištění dynastického řádu. Vztah mezi nimi byl plný opovržení a zcela se vyhýbal jakémukoliv hlubšímu spojení. Když Saniyah sledovala, jak její otec popírá existenci její sestry, začala si uvědomovat, jak hluboko dokáže být její rodina rozdělena. To, co následovalo, byla silná rezignace a pocity, že se žádná z nich nemůže nikdy dostat do opravdového vztahu s rodiči. Saniyah vstoupila do puberty s vědomím, že její život už nebude nikdy jednoduchý. S rostoucími hormony přicházely i stále silnější pocity frustrace, odporu a touhy po změně. Po celé dny byla uvězněná ve své vlastní mysli, nenacházela žádnou skutečnou podporu ani v matce, ani v otci. Její touha po nezávislosti, po slovech, která jí nikdo neřekl, po životě, který by byl alespoň trochu její, byla silná. Začala si všímat, že se mnohem častěji uchyluje k tajemným procházkám po paláci nebo se ztrácí v knížkách, které jí pomáhaly zapomenout na realitu. Puberta přinesla také první pokusy o experimentování. Zpočátku to byly nevinné kouřové cigarety, ale Saniyah rychle našla něco silnějšího. Když jí bylo šestnáct, poprvé ochutnala marihuanu. Byla to chvíle úlevy, když si uvědomila, že něco takového dokáže zpomalit její myšlenky, zbavit ji tíhy, která ji v paláci svírala. Marihuana se stala jejím únikem – neustálý tlak na její roli v rodině, otec, který jí dával najevo, že nikdy nebude schopná být skutečnou královnou, se tím začal zdát menší. Cítila se volná, i když to trvalo jen krátkou chvíli. Začala ji užívat ve chvílích, kdy se jí nechtělo čelit realitě. Tyto chvíle jí dávaly pocit, že kontroluje alespoň něco ve svém životě. Když začala cestovat za diplomatickými úkoly, marihuana jí pomáhala se uvolnit před těžkými schůzkami, s lidmi, kteří jí nikdy neviděli jinak než jako "princeznu". Byla to chvíle klidu, v němž se mohla nadechnout, aniž by musela být pod tlakem otce, který stále doufal, že se podřídí jeho plánům. V pozdějších letech začala utíkat od pekla které mělo být její domo prostřednictvím cestování. Saniyah své útěky začala zaobalovat jakožto diplomatické cesty, ačkoli neoficiálně nikdy nešlo o diplomcii. Byla to její způsob, jak udržet kontrolu nad tím, co se kolem ní dělo. Na každém svém cestovním úkolu, kdy trávila dny v cizích zemích, našla nový smysl a svobodu. Na mnoha místech se setkávala s lidmi, kteří ji respektovali pro její schopnosti a osobnost, ne jen jako "dcera krále". Byla to doba, kdy se začala formovat Saniyah, jak je známá dnes – nezávislá, silná, schopná najít svou vlastní cestu mimo stíny rodinné historie. Ačkoliv byla stále mimo domov , nikdy se jí nepodařilo vyhnout úplně rodinným konfliktům. S každý návratem do paláce její vztah s otcem pokračoval v rozvratu, ačkoliv se na veřejnosti stále objevovali jako rodina v souladu. Saniyah byla však věrná tomu, co si sama vytvořila – síle, nezávislosti a vlastní identitě. Věděla, že i kdyby nikdy neměla vládnout, nikdy nebude už jen obyčejnou princeznou, jak si její otec přál. Pozvánku k sledování selekce přijala téměř okamžitě. Ani ne kvůli tomu, aby navázala nová spojenectví, jako spíše pro to, že bude opět co nejdále od svého otce.