Sabine je princeznou, která se velmi často snaží splynout s davem, ovšem její vzhled jí to často velmi znesnadňuje. Co se barvy její pokožky týče, zdědila jistý mix od obou rodičů. Jako když se kafe smíchá s mlékem. K netypické barvě pokožky ovšem zdědila i velmi nezvyklou barvu vlasů pro svou zemi, což z ní učinilo vesměs unikát. Už od jejího narození, kdy se na její hlavě objevilo pár zrzavých kudrlinek, byla médii obletovaným dítětem. Naštěstí stále větší pozornost poutala její sestřenice, která byla korunní princeznou. Za její pozornost se Sabine často snaží schovávat, aby nebyla tolik vidět. Ovšem když už je v centru nějaké pozornosti, dost z toho znervózní. To se projeví červenými tvářemi, ale hlavně brebentěním a neschopností zmlknout, i když mele kraviny, jenom proto, aby nenastalo trapné ticho. Z toho je vždycky naprosto šílená a tyhle chvíle nesnáší. Její vzhled je pro ní něčím, kvůli čemu si stále není jistá. I když si logicky uvědomuje, že by to mohlo být její silnou stránkou, pokud by to tak přijala a využívala. Snaží se o to, co jen dokáže, ale nižší sebevědomí podědila po své mamce. I když co slyšela z vyprávění, stále je na tom lépe, jak ona v jejích letech. Podědila po ní ale spoustu dalších věcí. Například lásku k psům a nebo závislost na kofeinu. Jakmile vidí nějakého psa, naprosto jí to rozněžní, obzvlášť, když se jedná o štěňátko, a chce si ho jít hned pohladit. Těší se, až při pobytu Illey bude moct pravidelně navštěvovat útulek, se kterým kdysi pracovala její máma. Kávu ochutnala poprvé v šestnácti letech a od té doby ji pít nepřestala. Od slazených latté se ale postupně propracovala k výběrové čisté kávě, u které nyní bere slazení cukrem jako znesvěcení tak výborného nápoje. I do Illey si s sebou bere balíčky své oblíbené zrnkové kávy z domova. Stejně jako čtečku nabitou nespočtem romantických knih. Pokud by se jí někdo zeptal na její ideální den, byl by to den, který by mohla celý strávit v posteli s kávou, obrovskou čokoládou a výbornou romantickou knihou. Strašně moc touží po zažití tak obrovského romantického příběhu, jaké denně čte. A nebo takového, jaký zažila její máma. Své rodiče naprosto zbožňuje a nedokáže vydržet déle než dva dny bez kontaktu s nimi, když není zrovna doma. Mamka je pro ní skvělým příkladem princezny, jakou by někdy chtěla být a táta je pro ní zase idolem dokonalého prince, jakého by sama chtěla někdy poznat. Se svými problémy většinou jako první utíká za svým otcem. Jakožto jedináček ani neměla moc jinou možnost. Se sestřenicí z tátovy strany jsou si sice dost blízké, ale ne zas tak moc. S bratranci a sestřenicemi z mamčiny strany je dělí obrovská dálka a i když se od narození znají a pravidelně vídají, stejně nebyl moc prostor si vytvořit hlubší vazby. Vždy měla pouze své rodiče a ti jí svou společností nahradili všechny možné sourozence i kamarády. Vlastně je i bere jako své nejlepší kamarády a nebojí se jim svěřit s ničím. Když už nastane situace, kdy se nechce zrovna svěřovat a nebo neví, jak popsat své pocity, usedne ke klavíru. Občas zkusí složit i nějakou vlastní skladbu a nebo hraje všechno, co zná zpaměti, aby se dokázala uklidnit a udělat si pořádek ve svých myšlenkách. Cesty do Illey se trochu bojí. Bojí se odloučení od rodičů a tak dlouhého pobytu v jinde. Zároveň tam ale jede s obrovským očekáváním. Vždyť slyšela nespočet vyprávění o těch strhujících vztazích, které se vždy během Selekce dají dohromady. A velmi doufá, že ten její pravý už v Illey je a nebo se tam právě chystá, aby takový epický příběh mohla zažít i ona sama.