Rebecca se narodila jako druhé dítě šťastnému páru. Oba její rodiče byli celkem hladoví po penězích a proto i přesto, že byli bohatí, žila docela prostě. Už odmalička se ukázala její živá povaha. Milovala společnost lidí, každou návštěvu okouzlila a dokázala si podmanit i děti svého věku. Byla taky pořádná průšvihářka, vždycky padalo obvinění na ni a ne nadarmo. Byla světoznámá průšvihářka, ať už díky svému ostrému jazyku, který dříve mluvil, než přemýšlel, tak kvůli nešikovné povaze. Rozhodně nebyla svatým dítětem, když nebylo po jejím, dostávala záchvaty vzteku, ze kterých rodiče šíleli. Říkali si, že je dobře, že se Rebecca nestane dědičkou rodinného hotelu, jelikož takhle by dělala akorát velkou ostudu. Narodila se jí ještě mladší sestra Nina, se kterou se stala velkou kamarádkou a položila by za ni ruku do ohně. Než se narodila, Rebecca se obávala, že jí určenou pozornost sebere malé miminko, naštěstí její šarm okouzlil více lidí, než miminkovská roztomilost. Už jako malá milovala lezení, jenže v jejích dvanácti letech se stala hrozná nehoda. Špatně chytila úchop a sletěla dolů. To bylo jekotu. Skončila v nemocnici. Zlomila si totiž nohu, na kterou později celý život kulhá, ale za tu dobu si zvykla. Její rodiče situaci brali velmi negativně, jelikož vypadala trochu jako mrzák, obzvláště toho litovali pár let po té, kdy se její již dospělý bratr vystěhoval z domu, aniž by někomu něco řekl. Naštvaní rodiče se s ním snažili spojit, ale nakonec po jeho ignoraci pokusy o spojení vzdali a přepsali dědictví Rebecce. Josephovi se díky ztrátě dědictví ulevilo. Rebecca ze zisku ale moc nadšená nebyla, jelikož toužila po tom stát se lezkyní a ne starat se o rodinný hotel. Její zranění ji totiž od vášně k lezení neomrzelo, ba naopak způsobilo ještě větší touhu se zlepšovat, i když už nelezla tak rychle, jako před svým zraněním. Odmalička také chodila na gymnastiku, které se také věnovala, avšak nyní už trochu méně. Na střední škole začala Rebecca objevovat samu sebe. Ráda se chodila bavit s kamarádkami, jenže se ukázalo, že se jí tak trochu ona kamarádka začíná líbit. Trochu více, než by jakožto kamarádka měla. Byla zmatená ze svých pocitů. Vůbec nevěděla, co je s ní špatně. Zároveň ale začala chodit s jedním chlapcem, který se jí také velmi líbil. Po kamarádce ale stejně trochu pokukovala. Nevěděla, co k jakému pohlaví vlastně cítí, byla zmatená sama sebou. Rozhodla se svěřit svojí mamce, že si není jistá, jestli je lesba, bisexuálka a nebo hetero. Ta byla zděšená tím, že by Rebecca mohla cítit city ke stejnému pohlaví. Rozhodla se, že o tom nebudou mluvit. A naneštěstí pro Rebeccu (nebo štěstí?) se právě v ten moment otevíraly přihlášky do selekce. Rebecčina matka ji tam přihlásila se slovy, že až uvidí prince naživo, zamiluje si ho a zapomene na svoje zmatené city. Selekce pro ni totiž znamenala zbavit se výbušné Rebeccy, alespoň na chvíli a v případě, že by vyhrála i nekonečné bohatství. Nebude ale princi trochu vadit její povaha nebo kulhání? Nepošle ji stejně hned domů?