Natanael, zkráceně Nat nebo Nael je po vzhledové stránce jeho otec za mlada. Je na něj velmi podobný, ale zároveň má i rysy své matky a dokonce i o tři roky starší sestřičky. Má světlé hnědé vlasy, a modré oči zděděné po mamince. Je to člověk u kterého už od oka poznáte, že se vyzná v módě a ví, že jako princ by se měl oblékat na úrovni. Ale kdyby jste si s ním chtěly popovídat, s největší pravděpodobností se vám to nepovede. Sice se snaží chovat ke všem mile a laskavě, ale lidí se hodně straní s výjimkou své rodiny. Radši je vymění za velkou knihovnu s knihami, kde by dokázal být i několik dní v kuse, což se ale úplně nehodí. Nat má srdíčko na místě kde by ho měl mít, akorát z častí rozdrcené, kvůli zlým lidem a od té doby všechny začal házet do jednoho pytle. Málokomu uvěří a pokud už uvěří znamená to, že si od něj drží i tak hodně velký odstup, dokud doopravdy nezjistí a nebude věřit tomu, že mu ten člověk neublíží. Je to prakticky takové kotě, které se bojí vyjít do světa a jen se skrývá za zády své matky. I když o něm by se dalo spíše říct, že je to zlatý retrívr. A doopravdy by se to na něj hodilo, protože s ním nikdy není žádný problém a jeho povaha je jednoduše "zlatá". Ale ne všechno může být růžové a často trpí nočními můrami nebo jen mžiky vzpomínek, které mu připomínají událost, která mu obrátila celé vnímání na svět. Často pak po těchto vzpomínkách dokáže být na lidi dost nepříjemný a především podrážděný. Většinou pak najde útěchu v knihách, své posteli nebo čtyřnohých společníkách. Je velmi ochranářský vůči své rodině a také dost starostlivý. Ačkoliv vyrůstal jako druhý v pořadí byl takový, že až vyroste bude z něj rytíř, který svou rodinu bude chránit. Rytíř tedy sice není, ale udělal by pro ně cokoliv. Také je velmi vyspělý a rozumný. Chápe jaké jsou hodnoty života, což je snad jedna z těch nejdůležitějších věcí, která by člověk měl znát.. Často přemýšlí o alternativních scénářích svého života. Hodně přemýšlí nad tím jaké by to bylo, kdyby se dokázal dát dohromady s nějakou ženou, zažít tu romantiku z historických knih, o které autoři píšou a být šťastný. Třeba s ní i později založit rodinu, ale to je pro něj dost nemožné, jelikož s jedinými ženami, se kterými vlastně mluví je jeho matka a Maja. Žádnou jinou si nedokáže připustit více k tělu, ačkoliv by někdy doopravdy chtěl, jakoby slyšel nějaký hlas, který mu říká, že to není dobrý nápad. Co se týká jeho koníčků tak velmi rád fotí. Hrozně rád si uchovává vzpomínky, nejčastěji fotí zážitky s rodinou, především v posledních letech se svou sestrou nebo přírodu a zvířata. Nějak dokázal zvířatům porozumět a zjistit, že i obyčejné fotky s nimi můžou být nějakou hloubku. Mimo to se zajímá o historii, celkově o historickou literaturu, a když už má někde vystupovat snaží se si zachovat postoj takového elegantního, milého a i vlastně docela nesmělého mladšího prince, který vyrůstal a vyrůstá v milující rodině. Také se dost zajímá o starší modely aut a motorek a hodně rád si tak někam sám vyrazí a pročistí si hlavu. Často také poslouchá hudbu, a co se ani tak nevidí, hodně si zamiloval Lanu del Rey. Nějak se v jejích písničkách dokáže vidět a ztotožnit se s nimi a to pro něj nese nepředstavitelnou hloubku, která je důležitá. Minimálně pro něj.

Natanael Leif Petterson, tak zní jméno druhorozeného dítěte královny Alicii a Kyla Petterson. Narodil se 12.1., tři roky po své starší sestře Maje, která byla korunní princeznou, stejně tak jako kdysi byla její matka. Svou sestřičku měl hodně rád, protože ho vždycky dokázala nějak zabavit a vždycky mu s hodně věcmi pomáhala. Byl to hodně zvídavý a malý kluk, asi jako většina jiných dětí v jeho věku, a byl nadšený ze skoro každé maličkosti. Miloval chodit do zahrad a snažit se chytat motýli, aby si je prohlédl. Jeho rodina pro něj byla na prvním místě snad tak jako pro každého a měl nádherné dětství, takové jaké si jen dokázal vysnít. Měl milující rodiče, skvělou sestru a nikdy mu ke štěstí nechybělo. Všeho měl dostatek, ačkoliv se uměl uskromnit. V dětství také rostla jeho láska k focení. Ta vlastně vyrostla v momentě kdy ve svých devíti letech dostal fotoaparát, který dokázal fotky hned vyvolat, což mu hodně pomohlo. Začal tvořit různé alba a pomalu snad nebyl ani jeden den, kdy by nic nevyfotil. Pokud bylo roční období, které doopravdy miloval - byla to zima. Možná to bylo způsobeno podvědomě i tím, že se v tom ročním obdobím narodil, ale podle něj to především bylo způsobeno kvůli sněhu a zimním radovánkám, které si užíval. A když v zimě nebyl ani ve sněhu a ani nefotil, tak jen po tom co se naučil pořádně číst, začal strávit čas nad knihy. Zprvu to byli obyčejné, dětské, takové ty o princeznách, které drží drak ve své sluji a stateční princové je musí zachránit, později to šlo to naučné balaterie, kde se dostal k historii jejich království až k historickým knihám celkové. Hrozně se mu celkově ten styl psaní líbil a taktéž ten svět, kteří autoři popisovali. Zdál se mu jakýsi.. krásnější. Ale v té ještě dost nevinné době si ani ve snu nemohl představit, že nebude trvat dlouho a jeho svět se obrátí vzhůru nohama. Chvíli po té co oslavil své dvanácté narozeniny, jednoho zimního večera, kdy byl palác obklopený kouzelným sněhem, který ho naprosto fascinoval svou krásou a leskem se stalo hodně velké neštěstí. V křídle kde probíhala jejich večeře, od které dost odbíhal, proběhl výbuch. Z ničeho nic. Mladého prince dostali pryč jako prvního, jakožto nejmladšího, následovala jeho sestra, pak jeho matka a nakonec jeho otec, který na tom dopadl nejhůře. Pořád si živě představoval ten jeho pláč a zděšení co se vlastně děje a proč ho vlečou pryč. Jeho následky ale nebyli nějaké až tak vážné, tedy po fyzické stránce, protože docela rychle byl pryč. Poležel si chvíli na ošetřovně s pohmoždinami a pár zlomeniny, ale nic trvalého. Maja už na tom byla hůře, kvůli tomu, že neslyšela na jedno ucho. Za rodičema je pevně moc nechtěli pouštět, než se plně zotaví, ale to už se nikdy nestalo. Jeho matka a už nikdy nedokázala chodit jako zdraví člověk a občas trpěla dost velkými bolestmi a otec na tom byl snad nejhůře.. skončil s popálenou částí obličeje, což pro krále nebylo moc příjemné už jen z důvodu vystupování a i kvůli tomu se dlouhou dobu na veřejnosti nedokázal ukázat, čímž vznikali různé spekulace. V té době, ale Nat docela rychle dospěl. Nebo si řekl, že už konečně musí dospět. Uzavřel se hodně do sebe a lidi filtroval stylem, že se s nimi vůbec nebavil. Věřil jen své rodině, což bylo dost pochopitelné, protože takový incident by zanechal následky nejspíše na komkoliv. Netrvalo dlouho a celý večer se mu začal vracet jako nějaký začarovaný kruh. Nenáviděl to, ale neměl s tím nic moc dělat. Nějak si na to dokázal zvyknout... Se svou sestrou začali zastupovat svoje rodiče na různých rozhovorech, kde se snažil působit chytře, což byl, ale vždycky se spíše stresoval z toho jestli dokáže vůbec bez problémů odpovědět. Ale s tím až takový problém nikdy neměl. Spíše šlo o to, že nedokázal mluvit někde s jedním jediným člověk kromě těch kterým věří. Dokonce jeden rok dostal psího parťáka jako jakousi podporu, kterou podle jeho rodičů hodně potřeboval. Také se mu občas stalo, což bylo poměrně zvláštní, že to byl zrovna on, který dostával Maju z nějakého problému, nebo party, která nebyla zrovna nejideálnější. Ale na druhou stranu je fakt, že by se kvůli jejím problémům dokázal rozkrájet. I když to taky asi nebylo úplně nejlepší. Když mu ale jeho sestra oznámila, že ho bere s sebou do Illey nezmohl se skoro na nic. Ale po té šokované stránce. Moc to nečekal, teda spíše nečekal to, že by vůbec do Illey měli jet. Ale podle slov všech ostatních to bylo pro jejich dobro.. a fakt byl, že se vždycky chtěl podívat tam kde vyrůstal a žil dost dlouhou dobu jeho otec. A třeba kdyby se mu poštěstilo, mohl by ho potkat stejný osud jako potkal jeho rodiče, i když do toho zrovna moc velké šance nedával. A i tak si na přání jak jeho sestry tak i rodičů zabalil své věci a vydal se tam kde se opět děla.. romantická? Asi jo.. prostě selekce.