Z úplně raného dětství si Nat nic nepamatuje. Zná historku o tom, jak jí našli v košíku před jedním z kostelů v Angeles. Díky kostelu Sv. Natalie dostala i svoje jméno. Jestli se tak měla opravdu jmenovat nebo ne, to už je ve hvězdách. Vyrůstala tedy v dětském domově, kde to nebylo vždycky jednoduché. Velmi brzy zjistila jak to chodí. Přesto to nezlomilo její dušičku, naopak, vždycky ochotně pomáhala těm slabším. Díky tomu se dostala i do partičky dětí v dětském domově, kteří si navzájem kryli záda. Do jednoho z chlapců, kteří byli v té partičce se někdy v pubertě zamilovala. Jenže díky tomu jak vypadala a díky tomu jak vypadal skvěle on, mu to nikdy neřekla. Čistě platonicky ho obdivovala. Už od mala si zapisovala do svých deníčků různé příběhy a myšlenky. Když nastal čas se rozhodnout, co by chtěla dělat, vrhla se na novinařinu. A k překvapení hlavně jí samotné jí to šlo. V té době už se znala s princeznou Electrou, která navštěvovala dětské domovy s rodiči a postupem času se z nich staly nejlepší kamarádky. Během školy psala různé články do novin a pod pseudonymem jí vyšla první knížka pohádek pro děti. Díky tomu si našetřila na pronájem v hodně malém a hnusném bytě. To jí ale nevadilo, protože měla střechu nad hlavou a neskončila na ulici. Psala od rána do večera pro různé noviny, bulvární sloupky, hodnocení večírků podle fotografií a postupně se vypracovala v novinářku, kterou zaměstnal největší novinový gigant - Illea Gossip. S nadcházející Selekcí dokonce dostala šanci a čest psát přímo novinky o Selekcích a díky tomu se mohla konečně přestěhovat do lepšího podnájmu. Na oslavu si vzala z psího útulku štěně, které jí přirostlo k srdci při pravidelných návštěvách.