Kyooma byla jako nemluvně nalezena v košíku u jedné z odlehlejších svatyň jednou z kněžek, které se o svatyni staraly. Kněžky se ji pokusily ponechat ve své péči, ale přes veškerou snahu byla Kyooma předána do rukou sociálních služeb a následně umístěna do dětského domova. Zde zůstala až do svých sedmi let. Vyrůstání v dětském domově bylo tvrdé. Kyooma rychle pochopila, že důvěřovat ostatním se nevyplácí a že boj o přežití v tomto prostředí znamená spoléhat jen na sebe. Ostatní děti ji často využívaly, což ji naučilo držet si všechny od těla. Pokud něco chtěla, musela si to sama vybojovat, což ještě více formovalo její prudkou a výbušnou povahu. V sedmi letech byla Kyooma předána do pěstounské péče. Její neschopnost ovládat emoce a neochota důvěřovat lidem ji však dostávaly z jednoho problému do druhého. Snadno se nechala vyprovokovat, což ostatní často využívali. Střety, rvačky a útěky z domova se staly běžnou součástí jejího života. Po sedmém útěku, kdy jí bylo jedenáct let, zasáhla nadace Korunka, která jí pomohla najít poslední šanci v podobě nové pěstounky, paní Sachiko. Sachiko byla starší žena s neuvěřitelnou trpělivostí, klidem a odhodláním. Navzdory Kyoominým snahám ji vyprovokovat nikdy nezvedla hlas ani ruku. Místo toho ji přivedla do svého dojo, kde jí nabídla způsob, jak vybít svůj vztek a frustraci. Postupně Kyoomu naučila, jak zvládat své emoce, jak nasměrovat svůj hněv do konstruktivních aktivit a jak nalézt vnitřní klid. Učila ji meditaci, disciplíně a bojovým uměním, ale také morálním hodnotám a pokoře. Sachiko Kyoomě ukázala, že ne vždy je třeba bojovat, ale když už je boj nutný, je důležité stát pevně za svým. Naučila ji, že pomsta je nejlepší podávat za studena a že karma může pracovat v její prospěch. Sachiko byla první osoba, které se Kyooma otevřela. Poprvé v životě si dovolila někoho milovat a být milována. Sachiko ji přijala takovou, jaká byla, a v jejím bezpečí se Kyooma mohla stát nejen silnou bojovnicí, ale i milující a oddanou osobou pro ty, na kterých jí záleželo. Ve snaze udělat Sachiko šťastnou začala pilně studovat a cílevědomě se snažila posouvat kupředu. Vystudovala střední vojenskou školu, kde si však nadále držela od ostatních odstup, což vedlo k několika hádkám se Sachiko. Nakonec ji však Sachiko přestala nutit se se spolužáky sbližovat, čímž mezi nimi zůstalo pevné pouto založené na respektu. Po škole nastoupila na vojenskou službu, kde pokračovala ve vzdělávání a postupně se osamostatnila. Po pěti letech vojenské služby se rozhodla pro náročný výcvik na strážce, který díky své disciplíně a odhodlání zvládla s přehledem. Tento úspěch ji nakonec dovedl až do služeb císařské rodiny, kde našla své místo jako neohrožená a schopná strážkyně princezen.