Matei Simeon Dulo se narodil v Bulharsku jako syn Nicolae Dula, člena první vládnoucí rodiny království, a Eleny Dulo. Už od raného věku byl vystaven vysokým očekáváním, která byla s jeho postavením spojena. Jeho rodiče, zejména otec, ho vedli k odpovědnosti, odhodlání a ctižádosti. Nicméně zároveň věděli, jak důležitá je rovnováha, a tak mu dovolili si občas užít dětství, aniž by na něj neustále padal stín toho, co bude muset jednoho dne zvládnout. Otec, Nicolae, byl mužem pevného charakteru, kterému nechyběla silná autorita. Přesto ale věděl, jak své dítě podporovat a neztrácet s ním lidský kontakt. Vždy mu dával najevo, že ho považuje za důležitého, a zároveň mu ukazoval, že se za něj nikdy nebude stydět, i když jeho roli dědice trůnu považoval za velmi vážnou. Když bylo princi osm let, došlo k tragické události, která změnila jeho život. Byl unesen, když se vracel autem z návštěvy u rodiny v království. Na tento zážitek si vzpomíná až do dnes. Tmavá vlhká místnost, kde strávil týdny, zůstala v jeho mysli jako stín, který nikdy nezmizí. Slova únosců byla plná zákeřnosti a hrozeb, které se zaryly hluboko do jeho podvědomí. Jeho rodiče byli v zoufalství, museli sáhnout pro vysoké částky, aby ho vykoupili, a přesto to trvalo týdny, než se vrátil do jejich náruče. I když byl vykoupen, psychologické následky na něm zůstaly. Matei si nikdy nebyl úplně jistý, kdo ho unesl a proč. Ten pocit ztráty kontroly, strachu a bezmoci mu ukázal, jak důležitá je důvěra v bezpečí. Zároveň ho naučil, že je důležité mít kolem sebe oporu a stabilitu, protože život může být zraňující. Po tomto incidentu se stáhl do sebe, vyhýbal se médiím a veřejnosti, nešlo o to, že by nedokázal komunikovat nebo se prezentovat, to zvládal velmi dobře – taky se mu dostalo nákladného vzdělání. Šlo ale o to, že prostě o to nestál. Média i veřejnost se stále pokoušely spekulovat o jeho životě a kdo ve skutečnosti je, ale Matei nikdy nezveřejnil žádné podrobnosti o své identitě. Nikdo neví, jak vypadá, a to mu vyhovuje. Na veřejnosti se stále objevuje jen ve velmi omezených případech, nikdy ne pod svou pravou identitou. A právě tahle skutečnost vyvolává spoustu diskuzí, a hlavně spousta z nich končí mylnými závěry, které občas umí poškodit jeho dobré jméno. Ale hlavně protože vždy se zde opakuje jedna a ta stejná věta o jeho únosu. Dalo by se říct, že se vyhýbá médiím, protože ví, že vždy budou spojena s jeho minulostí. S rostoucí popularitou jeho rodiny přišly i veřejné tlaky. Média neustále spekulovala o tom, kdo princ je, co dělá a jak vlastně vypadá. Tento tlak, související s jeho postavením, ale především s tajemstvím kolem jeho osobnosti, ho nutil hledat klid v soukromí. Vždycky se cítil nepochopený, a i když měl veškeré vzdělání a schopnosti komunikovat s veřejností, rozhodl se vyhýbat všem zbytečným spekulacím, které nevedly nikam. V tomto prostředí plném manipulace a intrik se cítil ztracený, a to přispělo k jeho rozhodnutí žít mimo záři reflektorů. Jedna z nejsilnějších vzpomínek z pubertálních let je okamžik, kdy mu otec vzal na utkání v hokeji. To, co začalo jako jednoduchý výlet, se proměnilo v jednu z nejlepších vzpomínek, které v životě má. Aby se skryl před veřejností, jeho otec přijal převlek obyčejného muže. Společně navštívili zápas, který se ukázal jako chvíle, kdy si opravdu uvědomil, že i jeho otec, král Bulharska, může být tímto obyčejným mužem, který sdílí radost z malých okamžiků, stejně jako každý jiný. Tento moment mu dal hluboký pocit spojení se svým otcem, a právě od té doby měl silný pocit, že na to, co znamená být člověkem, nezáleží na postavení nebo roli, kterou hraješ. Mateiho matka, Elena, byla v jeho životě tou, kdo mu dával oporu ve chvílích nejistoty a povzbuzoval ho k vyváženosti. Byla to žena plná elegance a pokory, vždy klidná a vyrovnaná. Přesto, jak rostl, měl pocit, že její výchova byla možná až příliš jemná, hlavně po jeho únosu. Matka, která byla vždy křehká v emocích, začala jednat s ním opatrněji, jako kdyby nechtěla riskovat, že by ho opět ztratila. V tomto vztahu k němu byla pozorná, ale zároveň ho trochu chránila před světem, zejména po traumatu z únosu. Vztahy s ženami byly pro Mateiho komplikované. Vždy cítil, že ženy ho chtějí jen kvůli tomu, co má – jeho bohatství. A to ani nevěděly, že je to princ. Nikdy neměl pocit, že by ho někdo miloval skutečně pro to, kým je. Jednoho večera, při neformálním setkání s přáteli, padla sázka, která se stala pro Mateiho životním testem. Jeho přátelé se ho začali posmívat, že nikdy nepozná, co znamená být skutečně milován, protože pokaždé, když se objeví jeho jméno, jde pouze o jeho postavení a bohatství. Zareagoval impulzivně: "Získám dívku, která mě bude milovat bez ohledu na peníze nebo titul." Takto vznikla sázka, která měla nejen zábavní, ale i hluboký význam. Nešlo mu o výhru – šlo o to, zjistit, jestli je možné najít někoho, kdo by ho miloval skutečně. A tak došlo na to, že on se bude vydávat za svého nejlepšího přítele Damyana a Damyan zase za něj. Jelikož už se stalo, že si je dva spletli a o Damyanovi smýšlela média jako o korunním ne jednou ale dvakrát, zdálo se to jako perfektní plán. Je to jeho nejlepší přítel, kterého zná od dětství, jeho otec pracuje pro jeho rodinu. Spíše však než jako zaměstnance je bere jako svou druhou rodinu a Damyana jako nejlepšího přítele a bratra, kterého nikdy neměl. Komu jinému tedy svěřit takový důležitý úkol? Ví, že i když mu tento nový život přinese nové výzvy, bude to pro něj příležitost vyrovnat se s minulostí a najít rovnováhu mezi tím, co od něj jeho rodina očekává, a tím, co sám chce. Pokud jednou usedne na trůn, bude muset čelit nejen politickým tlakům, ale také vlastnímu srdci. A co víc, médiím se už nevyhne. Ví, že jeho role bude náročná a odpovědná, ale má v sobě silnou touhu přinést změnu a stabilitu. Chce, aby jeho vláda byla spravedlivá a zaměřená na dobro jeho lidí, ale zároveň si přeje žít i svůj osobní život. Co se týče ideální ženy, Matei si přál, aby byla silná, nezávislá, inteligentní a schopná stát po jeho boku jako partnerka, nikoliv jen jako královna. Chtěl by ženu, která ho bude milovat pro to, kým skutečně je, a ne pro jeho titul. Zároveň by měla mít smysl pro humor, odvahu a schopnost vyrovnat se s těžkostmi života, které mu byly už tolikrát postaveny do cesty.