Marika Aila Marim se narodila 12.11. milujícím rodičům ve Finsku. Už od mala vyrůstala v přepychu a lásce, a nikdy jí nic nechybělo a cokoliv co potřebovala, to dostala, protože peníze nikdy nebyli v královské rodině nějak moc velkým problémem. Většinu svého dětství jezdila mezi svými rodinami. Jednou byla u tety Margrethe nebo Josette, podruhé u babičky s dědou a potřetí ve francii za svou vzdálenou rodinou. Ale když bylo dost cestování, nebylo tolik pozornosti. Upřesněně ne té rodičovské. Všude byli lidi, kteří si jí chtěli prohlédnout, pohrát si s ní a jelikož skoro všichni ke kterým tak často jezdili měli své děti, snažili se je hned zpřátelit, aby si mohli děti hrát a oni si povídat nad hrnkem kávy, či něčím silnějším. Její rodiče si ale začali postupně všímat, že si nikdy nijak moc nerozuměla s děvčaty jejího věku. Nějak jí nezajímalo oblékání panenek do honosným šatů, nebo líčení jedna druhou. Spíše brala do ruky kovové vojáčky, se kterými vedla bitvy. Hrozně ráda také vždycky chtěla se svými bratranci si hrát s meči, ale většinou to dopadlo tak, že ona byla zakletá princezna, kterou oni museli vysvodobit. Vždycky se pak čertila, proč ona taky nemůže bojovat s meči, ale na to jí prostě jenom řekli, že meč není pro holky. V jejich šesti letech se začalo očekávat, že začne školu, ale to se úplně nestalo. První roky povinné školní studium dostávala doma. Její rodiče hledali velmi vzdělané učitelé, kteří by její dceru naučili důležitým věcem, ale ta místo učení vždycky utekla do zahrad kde se skryla a akorát se smála tomu, jak jí všichni hledali.. ale jednoho dne tak překypl jejímu otci první pohárek trpělivosti a i přes stížnosti matky jí poslal na internátní školu do Itálie, aby byla sama a neznala tam nikoho, takže nemohla pokračovat v své "rebélii". A přece jen jí bylo ještě deset, takže to bylo lehce stresující. Problém byl také trochu ten, že uměla sice anglicky, finsky a částečně Francouzky, ale Italové se s ní zprvu úplně odmítali anglicky bavit, což se jí vůbec nelíbilo a jen nad tím převracela oči. Ale po nějaké době si na ní zvykli a s angličtinou víceméně podvolili. Dokonce se jí tam podařilo najít svého nejlepšího kamaráda Mattea se kterým si budovala hrozně moc zážitků. Začala si s ním užívat i v barech a různých klubech, které jí začal ukazovat. Hodně se na něj upnula a byl pro ní neskutečně důležitou rolí v jejím životě. A co měla jeho dokázala i dost chytře kličkovat studiem. Dokonce jí ukázal kouzlo šermu, který si naprosto zamilovala. Když se před svými patnáctými narozeninami musela vrátit zpět do Finska, ještě netušila, že to nebude ani dva týdnu po tom co se její život obrátí vzhůru nohami. Na letišti se se svým kamarádem naposledy pořádně rozloučila a slíbila mu, že nebude den kdy s ním nebude v kontaktu. Rodiče jí doma velice hezky přivítali, ale zároveň na ní padla tíha budoucího vladařství, které si pořád neuvědomovala, že bude muset začít brát vážně. A možná ho s trochou nadsázky chvilku vážně brala, ale často si z toho dělala srandu. Ale po dvou týdnech, které strávila doma jí přišel šok, který nečekala.. bylo jí oznámeno, že její kamarád zemřel na důsledky autonehody. V ten moment se v ní něco zlomilo. Začala utíkat do města a kašlala na všechny povinnosti, které měla mít. Schovávala se v davu a velice extrovertně vystupovala v různých barech, bavila se, pila hodně alkoholu, tančila a zpívala a působila jako někdo kdo se snaží si užívat život naplno.. což mohla být částečně pravda. Na jednu stranu se chtěla zbavit toho pocitu, který jí zžíral ale na druhou stranu chtěla žít i za Mattea, který měl život před sebou. Ale čím více si užívala tím větší problémy z toho byli. Častokrát si nedokázala uhlídat míru alkoholu a také na ní začalo vznikat dost článků, které rozhodně nebyli v dobrém světle. Ale i tak s tím nikdo nic moc nedělal. Ani nebylo moc co. Všichni se snažili pro Mariku dělat první poslední, ale její odpověď na všechno byla to, že jí už NIKDO jejího kamaráda nevrátí. Začala se také zaplétat do problémů, a tam sranda končila. Její otec byl jejím chováním velmi rozhořčený a už se párkrát stalo, že jí málem se země vyhodil. Ale u všeho řekla, že se začne více věnovat povinnostem. A i když přestala dělat tolik problémů ve městě, povinnosti nebyli její prioritou. Začala se věnovat šermu, od kterého se nikdy nenechala odpustit. Častokrát se zamkla do haly a věnovala se sportu, který jí jako jediný tak nějak zbyl. Dokonce jí pořídili i psa o kterém vždycky snila, který jí dokázal trochu zbrzdit ve smyslu, že s ním nedělala tolik problémů. Ale všechno tohle vedlo akorát k dalšímu přeplnění pohárků trpělivosti a teď už dokonce obou rodičů. A do toho se objevila selekce jako na zavolání. A tak jako jedinou naději vyslali svou dceru tam a doufali, že se jim vrátí někdo alespoň trochu spolehlivější dcera s někým spolehlivým kdo jí dokáže "zkrotit" a dopomoci do role budoucí královny, která pořád padá na její žebra. I když o tom s její divočejší povahou trochu pochybovali, a měli trochu obavy, aby jejich království nevysloužila až moc velké problémy a kritiku..