Luciano Alves, kterému nikdo neřekne jinak než Luci, je muž plný energie. Nikdy neposedí na místě, pořád musí něco dělat, něco zažívat, někde být. Sport, akce, nebezpečí, to je jeho svět. A přestože by se mohlo zdát, že je nezodpovědný, ve skutečnosti jeho práce patří k těm nejvážnějším. Je osobním strážcem brazilského prince, nejen jeho ochrannou zdí, ale i nejlepším přítelem, někým, kdo ho zná lépe než kdokoli jiný. Vypadá spíš jako surfař než tělesný strážce. Vysoký, opálený, s neposednými kudrnatými vlasy a uvolněným úsměvem, který nikdy nemizí. Často nosí rozepnuté košile, jednoduché řetízky a na těle má tetování, která vypadají jako vzpomínky vepsané do kůže. A i když vypadá bezstarostně, nikdy nic neunikne jeho pozornosti. Má skvělé instinkty, umí bojovat a dokáže se dostat z každé situace. S princem jsou jako bratři. Zná ho od dětství a vždycky byl ten, kdo ho tahal do průšvihů a zároveň ten, kdo se za něj rval, když bylo potřeba. Přestože jsou úplně jiní, rozumí si jako nikdo jiný. Ať už se smějí, hádají nebo stojí proti nebezpečí, Luci je vždycky první, kdo ho ochrání. Bez váhání, bez strachu. Luci má staršího bratra, se kterým si nikdy moc nerozuměl. Zatímco Luci odjakživa hledal dobrodružství a volnost, jeho bratr šel tradiční cestou, právník. Odjakživa mu dával najevo, že ho nebere vážně. „Hraješ si na vojáka, zatímco my ostatní děláme opravdovou práci,“ slýchával Luci často, a i když si z toho dělal legraci, hluboko uvnitř ho to štvalo. I když by nikdy neřekl nahlas, že mu na bratrově uznání záleží, pokaždé, když se setkají, cítí ten známý tlak. A tak místo slov nechává mluvit činy, zatímco jeho bratr sedí v kanceláři a tahá za politické nitky, Luci riskuje život, aby chránil toho, komu přísahal věrnost. Jenže právě tahle jeho neohroženost má i svou stinnou stránku. Luci má tendenci věci přehánět, někdy až moc riskuje, jindy zbytečně tvrdě trénuje. Dře do úmoru, testuje své limity, někdy až do bodu vyčerpání. A právě tady musí zasáhnout princ. Zatímco Luci si myslí, že řešením je víc tréninku, víc síly a víc akce, princ mu občas musí připomenout, že být dobrým strážcem není jen o boji, ale i o rozvaze a chladné hlavě. Jenže přesvědčit Luciho, aby si dal pauzu? To je skoro stejně těžké jako ho zastavit, když se vrhne do bitky. Luci vstává brzy ráno, a i když by si mohl přispat, nikdy to neudělá. Každé ráno začíná hodinovým během, po kterém následuje další hodina intenzivního cvičení – bojové techniky, posilování, cokoliv, co ho udrží ve formě. A i když by po dlouhém dni mohl odpočívat, večer si zase nasazuje běžecké boty a jde běhat. Pro něj to není jen fyzický trénink, ale i způsob, jak si pročistit hlavu. Luci je dokonalý bojovník, umí se dostat z každé nebezpečné situace, ale jakmile ho někdo požádá, aby našel nejkratší cestu někam do města, je ztracený. Henry už dávno ví, že jakmile Luci řekne „tudy to bude rychlejší“, měli by jít přesně opačným směrem. A není to jediná věc kterou opravdu neumí. Luci se snažil naučit vařit. Fakt se snažil. Ale pokaždé, když se dotkne plotny, je z toho buď požár, nebo neidentifikovatelná hmota, která by mohla být zbraní, proto se raději kuchyni vyhýbá obloukem.