Jupiter vyrůstala obklopená láskou a důstojností, kterou s sebou nesly její dvě maminky – strážkyně královské rodiny Illejského království. Byly to ženy pevné jako skála, ale zároveň srdcem plné něhy, která se odrážela v každém jejich gestu. Jejich láska byla nekonečná, i když jejich přítomnost doma byla vzácná. Přesto Jupiter a její starší bratr nikdy necítili nedostatek – obě matky dokázaly každým pohledem i dotekem ujistit, že jsou pro ně středobodem vesmíru. Od útlého věku v Jupiter klíčila nezlomná touha být nejlepší. Byla zázračným dítětem, jaké si přály všechny rodiny: chytrá, pracovitá, vždy připravená přehlušit pochybnosti o sobě pečlivostí a úsilím. Ale pokaždé, když někdo překonal její výsledek, její duši ovládl tichý, ale neodbytný pocit selhání. Jakoby všechna její snaha ztratila smysl. Bylo jen jediné místo, kde tento hlas utichal – taneční sál. Když vstoupila na parket, všechna tíha dokonalosti sklouzla z jejích ramen. Nezáleželo na tom, jestli byla nejlepší, dokonce ani na tom, zda někdo sledoval její kroky. Tanec byl pro ni svoboda. Každé otočení, každý skok, každé gesto bylo čistým vyjádřením jejího nitra, něčím, co nesoudila ani ona sama. A pak tu byl Solomon – její protiklad v každém ohledu, a přesto spřízněná duše. Zatímco Jupiter byla organizovaná, vždy usilující o dokonalost, Solomon přinášel do jejich světa chaos a radost z nečekaného. Byl jako divoký vítr, který rozfoukával její přísné hranice a připomínal jí, že život není jen o výkonech, ale i o smíchu, lehkosti a drobných radostech. Věděla, že on bude její parťák, ať bude sebevíc špatně. Odjakživa ji fascinovala příroda a chemie, a proto nebylo pochyb, že až přijde čas rozhodnout se o studiu, zamíří právě tímto směrem. Chemické reakce, tajemství přírodních procesů a vědomí, že celý svět lze vyjádřit prostřednictvím chemických vzorců, ji uchvacovaly od malička. Když však přišlo královské oznámení, že princ hledá svou spřízněnou duši, jen nad tím mávla rukou. Selekce ji nezajímala – co by tam pohledávala někdo jako ona, kdo má mnohem raději laboratorní baňky než plesové šaty? Ale pak přišel ten jeden vyčerpávající týden, kdy se svět zdál nevlídnější než obvykle. Aby si vyčistila hlavu, vyrazila se Solem do baru. Večer nabral rychle spád a pod vlivem alkoholu i kamarádských heců se oba rozhodli, že se do selekce přihlásí – jen tak, z recese. Co by se přece mohlo stát?