Juliette se narodila jako druhá dcera do vlivné rodiny De’Montez. Její otec byl vysokopostavený úředník, guvernér provincie Angeles, a její matka působila jako právnička u obecných soudů. Jejich seznámení proběhlo na charitativní akci a netrvalo dlouho, než se vzali a založili rodinu. Společně měli tři děti, přičemž prvním byl jejich syn Adrien – vymodlený dědic, na kterého jejich otec upínal všechny své naděje. Očekávalo se, že Adrien ponese odkaz rodiny a bude pokračovat v otcových stopách. Pro Juliette to bylo zcela jiné. Od začátku bylo jasné, že její otec dává přednost svému synovi a ona byla pro něj spíše vedlejší postavou. Matčina láska sice existovala, ale v rodině měl vždy poslední slovo její otec. Vztah s Adrienem byl téměř nulový, protože od dětství stál na straně svého otce a plnil jeho očekávání. Jejich matka se držela v ústraní a nijak nezasahovala. Když se narodil jejich nejmladší bratr, situace se nijak nezměnila. Otec mu věnoval více pozornosti než Juliette, ale to jí nevadilo. Naopak, právě s nejmladším bratrem si vybudovala pevný vztah. V podstatě ho vychovala sama a trávila s ním většinu volného času. Byl její jedinou útěchou v rodině, která se více zajímala o jméno a pověst než o city svých členů. Po maturitě se Juliette musela na příkaz otce přihlásit na vysokou školu se zaměřením na medicínu. Očekával od ní dokonalý prospěch a využil svých kontaktů, aby jí zařídil prestižní stáž mimo Illeu. Poslal ji do oblasti blízko válečné zóny, kde měla vypomáhat v malém městě a ošetřovat zraněné vojáky i chudé obyvatele. Byla tam několik měsíců, přičemž studovala na dálku – pokud tedy signál dovolil. Během této doby potkala muže, který jí převrátil život naruby. Gabriel byl první, kdo jí ukázal, jaké to je být milovaná. Nikdy předtím nic podobného necítila a ze začátku nevěděla, jak s tím naložit. Postupně se do něj zamilovala a navzdory otcovým očekáváním si začala představovat budoucnost po svém boku. Po návratu do Illei se rozhodla Gabriela představit své rodině. Rodinná večeře se však nesla v napjatém duchu. Její otec nasadil svou falešnou masku milujícího otce, ale pod povrchem už spřádal plány. Nesouhlasil s tím, aby si jeho dcera spojila život s někým bez vlivu, kdo by mohl narušit jeho ambice. Juliette se mu však vzepřela. Odmítla se Gabriela vzdát a s otcem se kvůli tomu často hádala. Opakovaně utíkala z domu, aby mohla být s mužem, kterého milovala. Doufala, že nakonec najdou způsob, jak být spolu. Jenže její otec byl vždy krok před ní. Najal si někoho, aby Gabriela „odstranil“. Den poté, co se Gabriel vrátil do Illei, ho srazilo auto, když se jel projet na motorce. Bohužel řidič z místa nehody ujel. A dle kamerovým záznamů se i jednalo o falešnou espézetku. Když se Juliette dozvěděla, co se stalo, okamžitě spěchala do nemocnice. Nehnula se od jeho lůžka, dokud nevyšel z operace, a zoufale žádala policii, aby našla viníka. V hloubi duše však věděla, že za tím stojí její otec. Ten se jí nakonec přiznal – a přidal jasné varování. Pokud se ho nevzdá, příště už Gabriel nepřežije. Juliette vedla vnitřní boj sama se sebou. Cítila vinu za to, že kvůli ní Gabriel přišel o nohu. Neměl ji nikdy potkat. Proto udělala nejtěžší rozhodnutí svého života – rozešla se s ním. S krvácejícím srdcem mu lhala do očí. Řekla mu, že ho nikdy nemilovala, že si s ním jen hrála, protože chtěla vědět, jak moc je naivní. A pak odešla. Vrátila se zpět pod nadvládu svého otce, který s ní měl své vlastní plány. Po dokončení studia jí přes své kontakty zajistil práci přímo v paláci – jako diplomatku. Pracovat přeci pro královskou rodinu Schreave byla velká čest. Byla to ideální pozice pro někoho s jejími schopnostmi. Juliette se této role chopila nejlépe, jak mohla. Zamilovala si diplomatické jednání, zahraniční cesty a život v paláci, kde se mohla alespoň částečně vymanit z otcovského vlivu. S rodiči se už tolik nevídala, což jí přinášelo úlevu. Přesto ji stále pronásledovala vina a city, které se snažila potlačit.