Henrique se narodil jako druhorozené dítě brazilského královského páru. Měl starší sestru, korunní princeznu, a mladšího bratra. Od dětství vyrůstal především po boku své sestry, později se sblížil i s bratrem. Mimo povinnosti prince ho to táhlo ke knihám a psaní, což mu jeho otec nakonec umožnil. Henry tak nastoupil na soukromou literární školu. Musel však zároveň zvládat i lekce diplomacie a společenské etikety. Se svými sourozenci měl vždy dobrý vztah a své sestře byl oporou, když procházela těžkým obdobím po nevydařeném vztahu. Na střední škole Henry poznal dívku jménem Nora, do které se hluboce zamiloval. Byli dokonalý pár, který si společně plánoval budoucnost. Nora před pár lety přišla o rodiče a vyrůstala u milujících prarodičů v jedné z chudších oblastí Brazílie. Měla i malého pětiletého brášku, kterého Henry vnímal téměř jako vlastního. Plánovali si ho po svatbě vzít do pěstounské péče. Jenže osud jim nebyl nakloněn. Při banální operaci se objevily komplikace a Nora zemřela. Henryho tato tragédie naprosto zdrtila. Nedokázal nadále plnit své povinnosti, ani být mezi lidmi. V těch nejtěžších chvílích stál po jeho boku jeho osobní strážce a nejlepší přítel, který na něj dohlížel a pomáhal mu se se ztrátou vyrovnat. Těsně před devatenáctými narozeninami se Henry rozhodl změnit prostředí. Se souhlasem rodičů odjel se strážcem do méně obydlené části Brazílie, kde našel klid a potřebnou rekonvalescenci. Jakmile se začal cítit lépe, začal k sobě brát malého brášku Nory, což ještě více upevnilo jejich pouto. Henry se o něj staral jako o vlastního syna a společně se strážcem vytvořili neobvyklou, ale pevnou trojici. Henry již dříve podporoval lidi v nouzi a pomáhal chudším oblastem. Po smrti Nory se rozhodl napsat sbírku dětských pohádek, jejíž výtěžek věnoval právě těm, kteří to nejvíce potřebovali. Tato charitativní činnost mu přinášela radost a smysl. Díky svému strážci se také naučil surfovat a ještě více si zamiloval vodní sporty. Lásce však své srdce uzavřel. Aby se odreagovali, našli si s kamarádem práci v malé plážové restauraci na ostrově s minimem obyvatelstva. Místní věděli, kdo Henry je, ale respektovali ho a přijali mezi sebe jako jednoho z nich. Poprvé v životě zažil pocit skutečné svobody a nezávislosti. Po téměř tři roky žil mimo palác, vydělával si vlastní peníze a domů pouze volal, aby ujistil svou rodinu, že je v pořádku. Jeho poklidný život však nečekaně skončil, když ho otec předvolal zpět do paláce. Henry s tím nesouhlasil, zvykl si na svůj nový život a nechtěl opustit chlapce, který k němu citově přilnul. Přesto musel králův rozkaz uposlechnout. Domů se vrátil jako jiný člověk, proměněný osudem. Z kdysi veselého mladíka se stal odměřený, vážnější a nečitelný muž. Na jeho tváři se objevilo strniště, které ještě více podtrhovalo jeho nový, dospělejší vzhled. Král rozhodl, že nadešel čas, aby se Henry znovu chopil svých povinností, a spolu se sourozenci měl odjet do Illei, kde se konala Selekce. I když otci na korunní princezně záleželo, chtěl mít jistotu, že ji bude mít někdo pod kontrolou. Henry souhlasil, ale se smutkem v srdci musel opustit svého svěřence. Dlouze se s chlapcem loučili a Henry mu slíbil, že si budou každý den volat. Bylo pro něj bolestné nechat ho v Brazílii, ale neměl jinou možnost. Nakonec tedy odletěl do Illei za doprovodu svého věrného strážce, připraven čelit novým výzvám, které na něj čekaly.