Gizell je mladá žena s ušlechtilým původem a komplikovanou osobností, která v sobě spojuje citlivost a strategické myšlení. Po matce zdědila půvab – dlouhé blonďaté vlasy, jasně modré oči a sportovní, ale ženskou postavu. Na první pohled může působit klidně a rezervovaně, ale pod touto maskou se skrývá vysoce inteligentní, ctižádostivá a vypočítavá mysl. Jako třetí potomek královské rodiny byla vždy tak trochu ve stínu svých sourozenců, což ji naučilo trpělivosti a umění číst lidi. Ví, kdy mlčet a kdy jednat. Své plány si nechává pro sebe a pokud něco opravdu chce, neváhá udělat cokoliv, aby toho dosáhla – i kdyby to znamenalo jít přes mrtvoly. Navzdory této chladné stránce zůstává hluboce loajální ke své rodině a se svými sourozenci vychází dobře, přestože každý z nich má své problémy. Má dobrodružného ducha – miluje cestování a objevování nových míst. Ráda plave, což jí pomáhá vyčistit si hlavu, a je velkou milovnicí psů i koček. Její slabostí je krásné krajkové spodní prádlo, které s nadšením sbírá, a nikdy neodolá sladkým ani slaným svačinkám. Ve volných chvílích ráda hraje na kytaru a tráví čas na sociálních sítích. Co se týče vztahů, Gizell je bisexuální, ale má jasné preference. Její poslední vážný vztah byl se ženou, ale po čase zjistila, že ji tento vztah nenaplňuje. Od svých jednadvaceti let se do žádného vážného vztahu nepustila – sem tam flirtuje, ale zatím se nenašel nikdo, kdo by ji skutečně zaujal.

Gizell Hunyadi se narodila jako třetí potomek do královské rodiny Hunyadi. Její příchod na svět nebyl jen běžnou událostí – listopadového sedmnáctého dne, kdy se narodila, oblohu křižovaly blesky a bouřka otřásala zemí. Někteří dvořané si šeptali, že to bylo znamení, že bohové nad novorozencem drží ochranou ruku. Na své dětství si Gizell vzpomíná jen matně, ale jedno ví jistě – i když byla mladší než její sourozenci Ernö a Emöke, vždy ji měli rádi a chránili ji. Byla tiché dítě, které se nehnulo z blízkosti svých sourozenců, a raději poslouchala, než aby sama mluvila. Dětství v královském paláci bylo sice krásné, ale i plné očekávání a povinností. Když Gizell byly tři roky, narodila se její nejmladší sestra. Mezi nimi se vytvořilo pevné pouto, protože si byly věkově nejblíže. Trávily spolu hodiny hraním si v palácových zahradách a objevováním skrytých koutů hradu. Jenže zatímco Gizell si užívala dětství, její starší sourozenci už měli své povinnosti. Ernö, jako nejstarší syn, začal své náročné vzdělávání, aby se jednou stal králem, a Emöke, ačkoliv byla jen o rok starší než Gizell, se učila všemu, co bylo třeba k tomu, aby byla dokonalou princeznou. Brzy i Gizell musela vstoupit na cestu, která jí byla předurčena. Když dovršila vhodnéjo věku tak začala s prvními hodinami etikety a společenských tanců. Ačkoliv se zpočátku zdálo, že si na přísná pravidla a neustálou disciplínu nikdy nezvykne, brzy si uvědomila, že je pilná a zvídavá studentka, která se chce učit a zdokonalovat. Toužila se stát nejen dobrou princeznou, ale také někým, na koho by její rodina mohla být pyšná. S přibývajícími lekcemi ale ztrácela čas, který dříve trávila s nejmladší sestrou. Už si s ní nemohla hrát tak, jak byla zvyklá, protože její dny zaplňovaly hodiny tance, etikety, historie a jazyků. Přesto se snažila být co nejvíce s rodinou a udržet si své místo po boku sourozenců, i když se jejich životy začaly rozdělovat podle jejich budoucích rolí. Jedním z jejích největších objevů bylo, že měla vynikající hudební sluch. Hudba ji fascinovala a inspirovala natolik, že se rozhodla naučit na hudební nástroj. Zatímco většina princezen volila klavír nebo harfu, ona se rozhodla pro kytaru. Bylo to netradiční, možná i trochu rebelantské, ale právě to ji na tom lákalo. Milovala ten pocit, když mohla své emoce vyjádřit hudbou, a brzy se stala tak dobrou, že ji lidé obdivovali nejen jako princeznu, ale i jako hudebnici. Jak rostla, objevovala, že život princezny není jen o krásných šatech a tanci na plesech. Na veřejných akcích často reprezentovala svou rodinu a nejednou musela řešit průšvihy svých sourozenců. Stala se tím, kdo z nich nejlépe zvládal diplomatické situace a vyjednávání, což bylo něco, co se jí později v životě hodilo.Už od svých dvanácti let nemusela mít osobního strážce – ten post dokonale zastával její starší bratr Ernö. Ačkoliv to znamenalo, že se vždy cítila pod jeho drobnohledem, věděla, že ji chrání, protože mu na ní záleželo. Byl nejen jejím bratrem, ale také jejím nejlepším přítelem a ochráncem. Když dovršila osmnácti let, rozhodla se, že nechce trávit celý život jen za zdmi paláce. Cestování se pro ni stalo vášní. Objevovala nová místa, poznávala různé kultury a někdy cestovala sama, jindy se svými sourozenci. Svět byl obrovský a plný možností, a ona chtěla poznat co nejvíc. V osobním životě procházela různými vztahy. Už od sedmnácti let měla několik krátkých románků, ale teprve ve dvaceti letech se pustila do vážnějšího vztahu – tentokrát s dívkou, která byla její nejbližší přítelkyní. Byly spolu rok, ale nakonec pochopily, že jejich vztah jim více ubližuje než prospívá, a tak se rozhodly jít každá svou cestou. Kdyby mohla, cestovala by donekonečna, ale osud měl jiné plány. Když přišel čas Selekce, společně se svými sourozenci odletěla do Illey. Chtěla poznat nové tradice, jinou společnost a možná i samu sebe v novém prostředí.