
Věk: 29 let
Status: Velkovévoda
Země: České království
Datum narození: 20.12.
Znamení: Střelec
Stav: Nezadaný
Orientace: Bisexuální
Výška: 192 cm
Váha: 89 kg


Rodina: Rhys Teodor Morzin Černín - otec (zesnulý)
Eléanor Adalaide Bourbon Černín - nevlastní matka
Monica de Turron - matka
Theodora Morzin-Černín - sestra
Zájmy: Jízda na koni, jeho sestra a rodina, alkohol, psaní, jakékoli sporty, dobrovolničení
FC: Gerardo Sacco
Filip
Filip Morzin-Černín

Charakteristika
Filip je důkazem toho, že člověka nedefinuje jen to, odkud pochází, ale i to, kam se rozhodne směřovat. Odmala poznal chlad a odtažitost, ale přesto se nestal někým, kdo by tu samou lhostejnost vracel světu. Naučil se potlačovat bolest, nevěřit příliš v lásku, a přesto, když mu byla nabídnuta skutečná rodina, přijal ji s vděčností a nikdy se neohlížel zpět. Ve své nevlastní sestře našel toho, koho sám nikdy neměl – někoho, koho mohl chránit, koho mohl milovat bez podmínek a kdo mu svou existencí dával smysl. Když ztratila sluch, ani na okamžik neváhal, přizpůsobil se, učil se kvůli ní. Byla jeho světlem, jeho pevným bodem, důvodem, proč se snažil stát lepším člověkem. Dalším opěrným pilířem v jeho životě byl Ferdinand, přítel, který pro něj znamenal víc než jen společníka z dětství. Společně prošli školou, vstoupili do armády a budovali svou cestu. Ferdinand se později rozhodl odejít, ale on zůstal – vojenský život mu dával strukturu, řád, směr. Byl to svět, ve kterém věděl, co se od něj očekává, kde měl jasná pravidla a kde mohl být tím, kým se rozhodl být: ochráncem. Pak však přišel zlom. Zrada. Nehoda, která nebyla nehodou. Past, která ho pohltila na dva měsíce plné temnoty a bolesti. Když ho konečně našli, už nebyl stejný. Muž, který se vracel, byl poznamenán něčím, co se slovy dalo jen těžko vyjádřit. Předtím byl člověkem, který se naučil potlačovat bolest, nyní se však musel naučit žít s ní. Už nešlo jen o staré jizvy, které se daly skrýt za úsměv nebo tichý pohled. Teď to bylo něco hlubšího. Něco, co ho pronásledovalo ve snech i v bdění. Možná to byl hněv, možná strach, možná něco, co sám nedokázal pojmenovat. Navzdory tomu všemu se nevzdal. Nezlomil se, i když se změnil. Možná se stáhl víc do sebe, možná se na svět díval jinýma očima, ale stále tu byl. Stále tu byli lidé, kteří ho potřebovali. A i když už nikdy nemohl být tím samým mužem jako dřív, věděl, že musí jít dál.



Minulost

Narodil se do komplikovaného manželství, které bylo od počátku odsouzeno k nezdaru. Jeho matka ho nikdy nechtěla, vnímala ho jen jako přítěž, a proto mu v prvních letech života neposkytla ani lásku, ani pocit bezpečí i když před ostatními si hrála na vzornou a milující matku. Čtyři roky žil v prostředí, na které nerad vzpomínal – obklopený chladnou lhostejností a možná i krutostí, kterou se naučil vytěsňovat. Zlom přišel, když se o jeho existenci dozvěděl jeho otec. Ten mu dal možnost začít znovu, v jiném světě, po boku druhé ženy, která ho přijala jako vlastního. Poprvé poznal, jaké to je mít rodinu. A když o několik let později přišla na svět jeho nevlastní sestra, měl konečně pocit, že někam patří a že je rodina konečně úplně kompletní. S otcovou druhou ženou si vybudoval vztah založený na respektu a vděčnosti. K matce se už nikdy nevrátil a nikdy po ní netoužil. Naopak, svou nevlastní sestru miloval nade vše. Když přišla o sluch, neváhal ani na chvíli a naučil se znakovou řeč, aby s ní mohl dál komunikovat. Byla jeho nejbližší osobou, někým, kdo mu dal důvod stát se lepším člověkem. Nebylo to však první zranění v jeho rodině, které ho něčemu naučilo. První bylo ochrnutí jeho otce, během jeho návštěvy Illey před několika lety. Dalším pevným bodem v jeho životě byl budoucí král Ferdinand. Už jako děti si vytvořili nerozlučné přátelství, které přetrvalo i do dospělosti. Když po škole vstoupili společně do armády, považoval to za přirozený krok. Avšak zatímco Ferdinand po několika letech odešel, on zůstal. Vojenský život mu dával smysl, strukturu a cíl. Budoval si kariéru, pomalu, ale jistě. Jednoho roku, tři měsíce před Vánoci, dostal nečekanou misi a obával se, že se nestihne vrátit domů. Chtěl rodině dát vědět, omluvit se sestře, že s ní nebude slavit. Osud však rozhodl jinak – mise skončila dříve a on se mohl vrátit domů. Už se viděl v teple rodinného krbu, když jeho auto dostalo smyk. Než omdlel, vnímal, jak ho někdo tahá ven. Netušil, že nehoda nebyla náhoda. Byla to past. Únos, který se změnil v noční můru. Trvalo dva měsíce, než ho našli. A když se tak stalo, nebyl to ten samý muž. Zlomili mu například nohu, kvůli čemuž mu zůstalo občasné kulhání. AquariusAle to nebylo to nejhorší. Od chvíle, co ho našli, nepromluvil ani slovo. Když se jeho sestra rozhodla odjet do Illey, nabídl se, že pojede s ní. Možná to byla jeho šance začít znovu. Nebo alespoň najít způsob, jak se vymanit z ticha, které ho svíralo poté co zemřel jejich otec. Ten byl poslední rok těžce nemocný, a jeho smrt byla přesto jako rána z čistého nebe.