Ethan se narodil jako druhé dítě královského páru. I když nebyl nejstarší, očekávání vůči němu byla vysoká – zvlášť co se týče výchovy a vzdělání. Už od útlého věku se učil správnému chování: jak sedět rovně, jak držet vidličku, nebo jak nepít vodu z láhve jako žíznivý pes. Navzdory přísným pravidlům si ale dokázal uchovat vlastní autenticitu a nepodlehl tlaku stát se jen dalším uhlazeným panáčkem královského dvora. Od malička miloval výlety do přírody, nejvíc do lesů, a rád sledoval svou matku při malování. K pátým narozeninám dostal svůj první foťák – a bylo rozhodnuto. Fotografování se okamžitě stalo jeho největší vášní. Zachycoval běžné momenty ze života rodiny, i ty méně lichotivé: Electru při čištění zubů, Edu při zkoušení make-upu, nebo pronásledoval své bratry, aby je mohl vyfotit v nejrůznějších situacích. Dětství mu ale zásadně změnila nehoda jeho bratra Emetha. Nehoda, za kterou si Ethan dodnes klade vinu – a nejspíš nikdy nepřestane. Obviňuje se, že nebyl dost rychlý, když běžel pro pomoc. Že hned nepoznal, jak vážné to je. Od té chvíle se začal více uzavírat do sebe a vůči svým sourozencům zaujal ochranářský postoj. Podobně těžce nesl i opakované nehody Elijaha, který má sklony k rizikovému chování a hazardování se životem. Ačkoliv se nebránil flirtování a ženské společnosti, nikdy cíleně nehledal vztah. Zůstával zodpovědný, protože věděl, že jednou bude stát po boku Electry při vyhlášení Selekce – a chtěl být na tu chvíli připravený. Další zásadní moment v jeho životě přišel během obyčejného dne na surfu. Vydal se do své oblíbené soukromé zátoky, kde bývaly perfektní vlny. I když ostatní surfaři kvůli nebezpečným podmínkám skončili, on pokračoval. Věřil si – až příliš. Jedna z vln ho smetla, prkno ho udeřilo do hlavy a on se začal topit. Probral se až na břehu, obklopený lidmi. Nad sebou spatřil neznámou ženu, ale než se stihl vzpamatovat, byla pryč. Od té doby už na surf nevlezl. Vyhýbá se hluboké vodě a moři, pokud není poblíž břehu. Ví, že jeho strach není racionální – ale zatím ho nedokáže překonat. Vyhlášení Selekce mu ale aktuálně nedává moc prostoru, aby se tím trápil. Vše se mění příliš rychle a on sám má pocit, že neví, kde mu hlava stojí.