Příběh jejích rodičů byl jako z pohádky. Chudý Turek který sem šel za prací a mladá studentka architektury. Bohužel tenhle příběh měl tragický konec. I když možná by to tak rodiče neviděli. Narodila se jim krásná dcera, která rostla do krásy. Ve škole se vždy dobře učila, chodila do spousty zájmových kroužků a kolem sebe měla své dva kamarády. Oba poznala v první školní den a hned si padli do oka. Možná to bylo tím, že jako jediní tolerovali její rozkazování a panovačnost. Později se z nich stala známá trojka, i když ve škole neměli špatné známky, zlobili a to hodně. Levi vždycky vymyslel nějaký žertík a holky se toho hned chytly. Po pár letech je to všechny tři přešlo, ale rodiče mezitím zestárli nejméně o deset let. V pubertě zlobení nahradily večírky a zábava. Domů se chodili pokaždé jen najíst a vyspat. Nebylo tomu jinak ani v jeden letní večer, tentokrát se měli vydat na táborák, který pořádal jeden spolužák ze školy. Konal se ovšem za městem, takže se všichni domluvili, že na místě i přespí, aby pro ně nemusel nikdo jezdit pozdě v noci. V ten samý den měla mít celá rodina večeři, otcova sestra se po dlouhé době vracela z Turecka, a to se vždycky oslavovalo. Svou tetu milovala, vždycky si spolu hráli a kuly různé pikle, jenže tenhle den se jí nehodil. Chtěla jet s kamarády ven a bavit se. Kvůli tomu se s rodiči pohádala, ani jeden z nich jí nechtěl táborák dovolit. Zavřela se proto u sebe v pokoji a vymýšlela plán, jak se nepozorovaně dostat z domu. Napadlo ji, že by se jen na chvilku vytratila a pak se zase hned vrátila. Nikdo by si ničeho nevšiml. Proto když všichni připravovali večeři, se potichu vytratila ze svého pokoje. Ani jeden z rodičů o tom neměl ponětí, samozřejmě to netrvalo dlouho. Brzy ztratila pojem o čase a až telefonát jí připomněl, kde měla dneska být. V tu chvilku ale měla dost upito a místo lítosti pocítila vztek. Pohádala se s nimi a to bylo to poslední, co si s nimi řekla. Když pro ni přijeli, celou cestu mlčela. Ačkoli se jí rodiče snažili domluvit, nehnulo to s ní. V jednu chvilku se střetla s pohledem otce, jakmile vrátil pohled na silnici, všiml si protijedoucího auta. Musel zajet prudce do strany, ve zmatku nestihl šlápnout na brzdu a jejich auto narazilo do stromu. Někdo jim zavolal záchranku, ale přežila pouze Esra. V ten moment se pro ni všechno změnilo. Vzhledem k tomu že ještě nebyla plnoletá, dostala se do péče tety. Ze začátku se proklínala za to, co všechno rodičům řekla a hlavně že je neposlouchala. Po čase se smrtí smířila, ale už se nikdy nevrátila ke svému starému životu. Plně se ponořila do studia, aby jednou, jako její máma, byla architekta. Měla pocit, že jim to dluží. Po studiu se přidala do firmy jednoho jejího příbuzného, kde si brzy udělala menší ale stálou klientelu. Propadla práci, málokdy si našla čas na nějaký večírek nebo jen prosté koukání na film. Tetu i její kamarády mírně děsilo, kam se její život ubírá. Kvůli jejímu workoholismu začala trpět migrénami a byla ještě podrážděnější než normálně. Když přišla pozvánka do selekce, neváhali a dívku tam zapsali. Esra se to dozvěděla jako hotovou věc, nesouhlasila s tím, ale na všechny tři nestačila. Mohla se jen modlit, aby její jméno nezaznělo v televizi. Nakonec opravdu odjela do paláce. Celou dobu si představovala, jak se asi bude Nathan chovat. Bude namyšlený? Odtažitý? Úzkoprsý? Ovšem Nathan nebyla ni trochu jako z jejích představ. Už na začátku jim ukázal, že se ničeho nebojí a neskrytě s ní flirtoval. A ona mu to oplácela. Rozhodně to nebyla láska na první pohled. A rozhodně nečekala, že by spolu opravdu skončili. Myslela si, že se společně pobaví, užijí a pak půjde domů. Cestu si k sobě museli najít a ačkoliv nebyla nikterak trnitá. Trvalo jí, než si k sobě přiznala, že ho opravdu miluje a chce s ním zkusit něco vážnějšího. Nathan byl prostě chlap do nepohody, dokázal se zasmát sám sobě, vtipkoval o všem možném, ale když potřebovala, stál při ní a podržel jí. A ona to samé dělala pro něj. A byly to právě interakce s ním, které jí nutily zůstat. Ačkoli všechno křičelo, aby utekla. Lavina, únos a zranění na tribunálu. Nedokázala ale odejít, protože i přes tu bolest tu byl pořád krásný pocit, který s ním měla. A její tvrdohlavost se vyplatila, protože při pečení cukroví jí nakonec Nathan požádal o ruku a rozhodně by se to nezařadilo mezi top nejromantičtější žádosti o ruku, ale jí to nevadilo. Protože to tak krásně sedělo na ně dva. A zbytek jejich pohádky byl stejně šťastný. Svatba, porod pěti dětí. Ačkoli ten pátý rozhodně nebyl příjemný. Celou dobu se snažila být v pohodě, ale i jí na chvilku obklopil strach. Vše ale dopadlo dobře a ona tak na svět přivedla své poslední dítě. Pět dětí se možná někomu mohlo zdát hodně, ale ona věděla, že dokud bude mít Nathana po svém boku, zvládne jich i deset. Všechno vždy nebylo růžové, děti občas vyváděli kraviny, manžel občas hodně štval a království někdy házelo klacky pod nohy. Ona se ale nevzdávala, dál se snažila rozjíždět své projekty, aby pomohla občanům Illey. Pomáhat mladým nadějným architektům a umělcům. A když její dvě děti vyhlásily selekci, cítila se podivně šťastná i smutná zároveň. Vzpomínala na vše, co zažila ona, znova a znova prožívala její cestu s Nathanem, ale zároveň věděla, že její děti už nejsou malé a brzy tu přibudou další členové do rodiny.