Edeline, nebo také Lin, jak se obvykle představuje svému okolí, se narodila během poměrně teplého jarního rána. Její máma jí ráda říká, že toho roku přivedla do Bankstonu léto. Od toho dne jako by její rodině přišlo do života sluníčko. Pojmenoval ji její starší bráška po jedné z dvanácti tančících princezen ze stejnojmenného filmu, protože se zrovna na něj večer před jejím narozením se svou sestřenicí díval. Její druhé jméno zůstává skryté pod rouškou noci jako nový měsíc. Zná ho jen pár lidí, a všichni mají stejné příjmení jako Lin. Není to tak, že by se jí nelíbilo. Nelíbí se jí, proč ho dostala a s čím se pojí. Protože bydlí na hranicích se St. George, prakticky celý její život se odehrává tam. Má tam otcovu stranu rodiny, nejlepší kamarádku, kterou považuje za svoji starší sestru, a taky práci. K Hadley, nejlepší, která bydlí právě v St. George, to má blíž než k nejbližším sousedům v Bankstonu. Ve své rodné provincii chodí jen do přírody, která je tam vážně nádherná. Kdo by se divil, široko daleko jediný dům je ten jejich a stojí prakticky hned vedle hranice, nekonečných luk, lesů a hor. Už jako malý špunt trávila veškerý čas v podstatě jen se třemi lidmi. Jedním byla Hadley, druhým Sebbie a třetím ona sama. Ve společnosti někoho jiného se objevovala taky, ale většinou to bylo právě společně s těmi dvěma, případně spolužáci ze školy. Běžně chodívala sama na různé výpravy do přírody, kde se prostě jenom začetla do knížky, přemýšlela u vody nebo vyšplhala na kopec a užívala si výhled. Zmapovala si celé okolí, přesně ví, kam jít, když má takovou nebo makovou náladu. Její rodina to brzy přestala řešit, protože rodiče věděli, že mají zodpovědnou dceru, která se vždycky řádně a včas vrátí. Jak rostla, začínala si uvědomovat, co děje se zde i ve světě. V šestnácti letech, tedy před posledním ročníkem střední školy, nabídla svému strýčkovi, že bude každý den po škole pracovat v jeho továrně, která vyráběla zbraně a další užitečné věci, které se hodí vojákům. Šla tam s tím, že bude dělat zadarmo, aby mohl nižším dělníkům, kterých už tak bylo ve městě málo, kord v téhle nelehké době, platit více. Po dokončení střední začala pracovat na normálních směnách, aniž by si nechala zaplatit byť jen cent. Byla dostatečně zaopatřená, než aby si s tím dělala starosti. Všichni věděli, že když si Edeline něco usmyslí, je těžké jí to vymluvit. Do selekce se přihlásila z jednoho prostého důvodu. Hadley ji ukecala, že to bude děsně super. Říkala si, fajn, šance, že se tam jedna z nich dostane, je vážně minimální.