Delilah se narodila do rodiny úspěšného režiséra baletku a primabalerýny. Už odmala vyrůstala v rodině, kde hudba a pohyb byl naprostý základ všeho. Vždycky obdivovala matku, jak se zvládá po pódiu pohybovat tak ladně a tvořit pomocí svého těla nějaký příběh. Tanec se jí líbil už odmala. Také navštěvovala hned několik tanečních kroužků. Hlavní pro ní byl balet, ale věnovala se odmala i modernímu a scénickému tanci. Vždy byla vychována v tom, že ladnost je pro ženu to hlavní. Nebylo dovoleno být hulvátská a nebo upravena. Každá žena měla podle její matky vypadat jako nádherná labuť, aby si jí vůbec někdo všimnul. Vždyť také díky tomu sbalila i svého šéfa a založila s ním rodinu. Ne, že by Delilah byla vysněným dítětem. Spíše byla neplánovaným překvapením, které ukončilo už tak skomírající kariéru její matce. Zároveň tím ale její matka dostala nový projekt a motivaci do života. Její kariéra skončila, ale místo toho mohla vychovat tu nejlepší primabalerýnu na světě. Delilah se stále snažila o dokonalost. Být tou perfektní ženou, jakou si její matka představovala. I když to znamenalo už od dětství schovávat své emoce, potlačovat je a poté se s nimi vyrovnávat potichu během nocí, když už jí začaly přerůstat přes hlavu. Právě tento nezdravý přístup k jejím emocím vyústil v sebepoškozování, kterým trpěla v průběhu dospívání. Nikdy si ale neubližovala tak, aby jí zůstaly jizvy. To by se na baletku nehodilo. Dělala si místo toho modřiny na místech, kde je zakryl trikot. Její baletní kariéra byla skvěle nastartovaná. Talent zděděný po rodičích a tvrdá práce se začínala vyplácet a baletní svět o ní velmi rychle získal povědomí. V jejích sedmnácti letech ale přišel zlom. Stačila jedna špatná zvedačka, která jí poslala k zemi a špatně zlomená noha, která jí znemožnila v baletu pokračovat na vrcholové úrovni. V Delilah se mísily hned dva pocity naráz. Pocit nehorázného zklamání a smutku, který velmi podporovala její matka. A pocit štěstí, že už nadále nebude muset plnit sny svých rodičů, ale otevřely se před ní dveře vlastní volby. Ovšem ty týdny na lůžku byly nesnesitelné. V Delilah se opět hromadilo šílené množství emocí, které muselo ven, jakmile se dostala z nemocnice. V posilovně toho moc dělat nemohla, ovšem když zahlédla boxovací pytel a oblékla si rukavice, cítila se nehorázně klidná. Do boxovacího pytle vymlátila všechny své nahromaděné emoce a po dlouhé době cítila klid a vyrovnanost. V ten den si jí také všiml jeden z trenérů, se kterým od té doby spolupracuje. Začal jí trénovat v boxu, pomohl jí zlepšit techniku a díky němu se Delilah dostala na boxovací scénu. Nabrala dost svalů a z éterické baletky se stala nebezpečná boxerka. Miluje tenhle svůj nový život. I když matka s ní kvůli tomu nemluví. Od té doby udržuje jenom občasný kontakt se svým otcem, ale jinak si konečně začala žít život tak, jak vždy chtěla. Přihláška do Selekce byla vlastně sázka. Před jedním zápasem se s protivnicí shodly, že do takovéhle kraviny se můžou přihlásit jen totální zoufalky. A uzavřely dohodu - ta, která prohraje, si vyplní přihlášku. Tentokrát bohužel prohrála Delilah.