Daisy se narodila svojí mamce Lily jakožto takový malý omyl. S její matkou, bývalou zahradnicí v paláci, vyrůstala v asylovém domě pro matky v nouzi, jelikož pro Lily byla Daisy velký finanční šok. Nicovi, Daisynýmu otci slíbila, že se o ni postará, o což se snažila seč mohla. Nemluvila však o něm, což Daisy odmalička velmi štvalo, Lily to ale dělala pro její bezpečí. Vždycky se pídila po nějakých informacích o něm, alespoň po malých záblescích. Ještě v útlém věku Daisy, Lily kontaktovala její rodina, aby se společně s Daisy přestěhovala k nim. Ani rodina Collinsových nemluvila o otci Daisy. Ta už začínala ztrácet naději, že vůbec kdy zjistí, kdo je její otec. Vyzvídala a snažila se z ostatních vytáhnout alespoň maličkou idícii, nic se však nedozvěděla. Její dětství bylo i přesto všechno nádherné, protkané dny plnými smíchu, za nějž mohli hlavně její strýčci, kteří ji poměrně rozmazlovali. Daisy byla ale zvláštní dítě. Vystačila si sama dny ve škole trávila sama, nikoho nepotřebovala. Dalo by se říct, že byla šprt, ale zase si ráda vystřelovala z učitelů a opravovala jejich chyby. Také si zamilovala už od útlého věku počítače, ale není překvapením, že si jako střední školu vybrala střední školu knihovnickou, po které pokračovala na další studia tohoto oboru. Knihy totiž milovala stejně jako počítače, v knihovně trávila více času než doma, jelikož tam byl klid a ticho, což měla Daisy v oblibě. Když byla ještě na střední škole, přepadla ji silná touha zjistit něco o otci. Hledala, seč mohla, až po nějaké době ústavičného hledání našla Lilyin deník. Tam se dozvěděla spoustu věcí o Nicovi. Nejdříve ho za jeho činy soudila, ale pak si uvědomila, jak moc ho obdivuje a jak vlastně dobrý v IT byl její otec. Deník sklidila na místo, kam patřil a dělala, jakože na něj nikdy nenarazila. V hloubi duše ale na otce pořád myslela a říkala si, že se mu jednou musí vyrovnat. Že jednou chce být stejně silná, jako on. Na Lily se už ale nekoukala stejně. Křivdila jí ještě silněji, že jí neřekla, kdo je jejím otcem, když mu Daisy byla tak podobná a to samé křivdila i ostatním. Hned po dokončení studia se vrhla na hledání práce. Když objevila inzerát, že je volné místo knihovníka v paláci, ihned se po něm přihlásila. Byla ráda, že v Ottaru nemusí s ostatními trávit ještě více času, i když se snažila být co nejvíce pryč. To taky bylo naposled, co v něm byla a co viděla svojí rodinu. Více už jí vidět nepořebovala. Vzdálila se jí a jejich pokusy o spojení ignorovala. Po letech to její rodina vzdala, i když Lily ignoraci od své dcery vnímala velmi špatně, posílala ji srdceryvné dopisy poté, co si jí Daisy všude blokla. Daisy je ignorovala, ale přečetla si je všechny, několikrát a nechala si je. Vždycky si přišla, že je její matka proti ní, že kvůli ní prvních pár let vyrůstala s ostatními dětmi bez kousku soukromí, ale Lily se pro ni snažila udělat všechno... I když si tohle všechno Daisy uvědomovala, kontakt navázat se nepokusila, ostatně to ani s jejím otcem. V paláci její dny byly repetetivní, což milovala. Měla dokonce i určité dny, kdy chodila na večírky. Čím déle stárla si všímala, že její kamarádky, které si ke svému údivu našla, si nacházejí polovičky, zatímco ona k nikomu nikdy necítila nic jiného, než přátelství. Jistě, svou nevinnou tvářičkou okouzlila spoustu chlapů a žen, jenže ona k nim nikdy nic necítila. S pár z nich se vyspala, ale po sexu a společně strávené noci neměla potřebu se s nimi více bavit. A tak objevila svou aromantičnost. Její roky v paláci plynuly poměrně poklidně, v knihovně nebývalo moc lidí a skoro vždy tam býval klid. Ale když uslyšela novinku o vyhlášení selekce, dokonce dvojité, byla upřímně docela potěšená. Čím více lidí, tím více nápadů o tom, co by mohla provést, pokud by něco takového bylo. A také více lidí, se kterými může strávit hezkou noc, spoustu možností, spoustu na výběr... Ze selekce je ale také poměrně nervózní, jelikož se bojí, že jí tato reality show naruší její každodenní režim.