Cielle se narodila do rodiny s domkem jen pár minut od pláže, kde se vůně oleje a barvy mísila se slaným mořským vzduchem. Mezi garáží plnou starých veteránů a malířským ateliérem, vášnivému milovníkovi klasických aut, Stephenovi, a usměvavé duši, významné malířce Mariell. Do rodiny s již rozmilou malou dcerkou Harley, hrající si v matčině ateliéru, přibyla okatá a živelná Cielle. Už od doby jejich dětství byl znatelně znát rozdíl mezi dcerami, protože zatímco starší Harley nedala dopustit na klid s paletou v ateliéru, malá a nezkrotná Cielle nejraději lezla pod auta nebo závodila s kluky na pláži. Všem bylo jasné, že tohle dítě patří živlům - věčně bosá, s pískem či olejem na kolenou a se solí nebo barvami ve vlasech. Měla v sobě od každého trochu, ale ze světa za domem přeci jen nejvíce. Nejspíše po prarodičích z matčiny strany, jež vlastnili dílnu na výrobu surfařských prken. Ani po čase ji v domácím prostředí příliš neudrželi a než se nadáli i s jejím nadáním a nadšením do všelijakých oprav aut, se Cielle stejně vždy vytrácela k moři a přátelům. Ve dvanácti si na pláži vymyslela vlastní „motoklub“, i když nikdo z jeho členů neměl ani skútr. Pobřeží se stalo jejich závodní dráhou a každý den přinášel nové dobrodružství. Když jí bylo patnáct, podařilo se jí přesvědčit tátu, aby jí dovolil řídit starou Harley motorku, co stála v garáži. Mohla se s ní projet jen kolem domu, avšak pro Cielle „jen“ nic neznamená a jakmile se dostala za řídítka, šlápla na plyn a projela celé pobřeží. Samozřejmě, že se dostala do problémů, ale ten pocit svobody za to stál. Táta sice zuřil, ale stačil jediný pohled na dceru, aby se nakonec jen usmál, rozcuchal jí vlasy a byl rád, že se nikomu nic nestalo. S příchodem dospívání se změnilo jen to, že k její vášni pro rychlost a dobrodružství přibyli kluci. Její první láska byl Ryan – surfař se sluncem ve vlasech a věčným úsměvem. Strávili spolu léto, které vonělo po kokosu a svobodě, ale stejně rychle, jako přišel, i odešel – jako všechny letní lásky. Pak byl Jamie, který ji vzal na první opravdovou projížďku na motorce, ale nakonec byl až moc klidný pro její živelné srdce. Teď, ve svých jednadvaceti, byla opět svobodná a prostě jen sama sebou. Připravená na cokoliv, co se jí život hodlal nadělit. Ostatně asi tak, jako poslední léto, které strávila s rodiči mimo Illeiu. Zajeli si na dovolenou do Egypta, kde Cielle s velkou radostí poznávala různá zákoutí zalitá hřejivým sluncem. Na jedné takové zatoulané pláži poznala záhadného, zřejmě místního, muže, co jí očaroval na všechny zbylé dny jejich dovolené. Nebyl den kdy se s ním neviděla, a pokaždé to stálo za to. I když byli charakterově značně odlišní, už jen díky jejich rozporuhodným kulturám, jejich živelné duše plné dravosti si zkrátka padli do noty. Něčím, aniž by sami přesně věděli čím, se přitahovali a to si odepřít zkrátka nedokázali. Ovšem i když spolu zažili ledacos, k více, nežli pár dravým polibkům a jedné intimnější přerušené chvilce, mezi nimi k ničemu nedošlo. Jednalo se o poslední večer před jejím odjezdem, kterou jim pokazil jistý cizinec a tak se nedalo nic dělat. Z příjemného dovolenkového románku zbyl jen telefonní kontakt, který postupem času nakonec upadl a zbyly jen fajn vzpomínky. Cielle se v tuto dobu ale opět nacházela jinde. Nacházela se na rozcestí před koncem jejího dálkového studia a rozhodnutím co s její budoucností.. Vzhledem k různým odvětvím a možnostem ze strany rodiny to měla jednoduché i složité zároveň. Zůstat v rodinném kruhu a pokračovat v linii jakéhokoliv oboru, jež členové rodiny již proslavili? Nebo si začít něco svého, nového? Na to se snažila přijít posledních pár dní.. A tak ji jako na zavolanou zaujala možnost přihlásit se do Selekce, ať už jí to do života mělo přivést cokoliv.