Cassie není žena, která by potřebovala křičet, aby ji bylo slyšet. Stačí jeden pohled – klidný, zkoumavý, často lehce pobavený – a lidé okamžitě vědí, že si jich všímá. A možná ještě důležitější je, že si je i pamatuje. Má v sobě nenucenou eleganci, ale také určitou nepředvídatelnost. Nikdy si nejste úplně jistí, co si myslí, a to ji činí ještě zajímavější. Jako dvorní fotografka umí zachytit momenty, které ostatním unikají. Má dokonalý cit pro kompozici, světlo i atmosféru, ale hlavně ví, kdy zmáčknout spoušť. Lidé před ní nestojí jako před objektivem – jsou to postavy v příběhu, který vypráví jediným záběrem. Ať už je na královském banketu nebo v zákulisí palácových událostí, její přítomnost je nenápadná, ale nikdy ne bezvýznamná. Cassie má ostrý jazyk, ale nikdy ho nepoužívá bez rozmyslu. Když si myslí, že je něco absurdní nebo nemorální, neudrží se a rýpne si – někdy lehce, jindy přímo a nekompromisně. Nenávidí přetvářku, prázdná slova a zbytečnou dramatičnost. Když mluví, má to váhu. A když mlčí, většinou to znamená, že už si o dotyčném udělala svůj názor. Flirtování je pro ni spíš intelektuální hra než hon za city. Miluje napětí ve vzduchu, nevinné narážky a lehké provokace, ale vždy si drží kontrolu. Nikdy se nenechá chytit do vlastní sítě. Jakmile někdo překročí hranici nebo se pokusí ji omezit, jednoduše se stáhne. Pro ni není nic přitažlivějšího než sebevědomí a důvtip – ale slabost, nespolehlivost a manipulace? Ty neodpouští. Hudba je její útočiště. Klavír a housle ji provázejí už od dětství, a i když už dávno nehraje na veřejnosti, občas se zavře ve svém pokoji a nechá ruce plynout po klaviatuře. Je to jediný moment, kdy si dovolí úplně vypnout. Hudba je jazyk, který nepotřebuje slova – a ona v něm umí vyprávět. Stejně jako ve fotografii, i v módě a make-upu má vytříbený vkus. Nepotrpí si na přehnané extravagance, ale vždy vypadá dokonale – bez toho, aby se zdálo, že se o to snaží. S oblibou říká, že elegance nespočívá v tom, co si člověk obléká, ale v tom, jak se v tom cítí. A Cassie se ve své kůži cítí vždy naprosto jistě. Sociální sítě jsou pro ni nástrojem, nikoli zrcadlem. Ukazuje jen to, co chce, aby lidé viděli. Trochu estetiky, trochu luxusu, trochu tajemství. Ne proto, že by se skrývala – ale protože věří, že ne každý si zaslouží vidět všechno. Má v sobě neklidnou duši. Miluje cestování, objevování nových míst a poznávání lidí, ale stejně tak si umí užívat osamělé večery se sklenkou vína a knížkou v ruce. Má ráda hluboké rozhovory, ale také chvíle, kdy nemusí mluvit vůbec. Je ráda obklopená lidmi, ale nikdy nepotřebovala někoho vedle sebe, aby se cítila celistvá. A přestože se navenek zdá vždy vyrovnaná a nad věcí, ti, kdo ji znají opravdu dobře, ví, že někdy bojuje se svými vlastními myšlenkami. Má tendenci si věci brát k srdci více, než dává najevo, a občas se cítí unavená z toho, jak moc musí být vždy ta silná, sebevědomá a nezlomná.