Bea se narodila jako prvorozená dcera Španělskému královskému páru a dostala tak titul korunní princezny, společně s druhým jménem po svém zesnulém strýčkovi. Svého postu jako jediné dcery si však neužila dlouho, protože hned o dva roky později přišla na svět malá, uřvaná pohrama, která prej měla být její mladší ségra. Po pár letech, kdy se to malé stvoření konečně naučilo chodit, jí Beatriz přijmula do party a od té chvíle byly ty dvě nerozlučná dvojka. Její dětství by se dalo popsat jako ukázkové. Měla milující rodiče, skvělou mladší sestřičku a lid jí miloval. Milovala blbnutí v palácových zahradách a stala se profíkem v piškvorkách, které byly přeci jen zajímavější než ten plešatý dědek co jí vyprávěl, jak je důležité zapůsobit na monarchy z ostatních zemí. V pubertě našla svou vášeň v cestování. Najednou byla častěji v letadle než doma a přes to, že se na to ani jeden z rodičů ze začátku moc netvářili, nakonec svolili. Ze začátku navštěvovala výhradně země blízko Španělska a většinu Evropy. Získala tak spoustu důležitých kontaktů, ale i zkušeností. Pomohlo jí to najít další kousek sebe samotné a našla i spoustu lidí, se kterými si začala být blízká. Později se však pustila do složitějšího cestování po pralesích, začala cestovat po Asii, jejíž kulturu si zcela zamilovala. V Africe zase začala s dobrovolničinou a zjistila si více o filantropii, kterou začala provozovat. V jedné z jejích zemích také zůstala na delší dobu v jedné vesničce, kterou si vybrala jako svůj osobní projekt na obnovení a alespoň lehkou modernizací. Byla to doba, kdy jí byl přidělen nový osobní strážce - Jackson. Měla z něj veliké obavy, ale nebyl jediný důvod. Ti dva si sedli víc, než by možná měli a jejich vztah se z pracovního přeměnil na přátelský v jaké rovině vzhledem k jejich pozicím to jen šlo. O rok později, přesně na své dvacáté narozeniny poznala muže, který jí převrátil život vzhůru nohama. V dobrém slova smyslu. Na lásku na první pohled nikdy nevěřila, ale po prvním setkání s tímto mužem to nešlo jinak. Její důvěru si získal příliš rychle, stejně tak jako její srdce. Netrvalo dlouho, než se jejich vztah začal objevovat v různých novinových článcích a oba v tu chvíli pochopili, že nemá žádnou cenu nic skrývat. K Bei překvapení, její táta Rafaela přijal s nečekanou rychlostí a jí samotnou jeho rodina také, i když si tam musela tu důvěry chvíli získávat. Po půl roce vztahu si bez něj nedokázala představit zbytek své budoucnosti. Život téhle krásné pohádky se však náhle rozpadl ve chvíli, co se potulovala ve své milované africké vesničce, před školou a od pár dětí zjišťovala, co vše by chtěli ještě změnit. Z ničeho nic však přišlo neskutečně šílené zemětřesení, na které nebyl prakticky nikdo připravený. Ani ti, co zrovna renovovali zdejší základní školu, která šla k zemi v pravé poledne, kdy se tak učili děti. Malé děti. Hned jak se jí tato slova ozvala v hlavě, bezmyšlenkovitě vběhla do polozřícené budovy na pomoc těm, kteří to potřebují. Kdo by však čekal, že se kus cihlové zdi zboří i na ní a náhle se stane Bea tou, která bude bojovat o plnohodnotný život. Zranění byla vážná, bolestivá, ale ne zcela života ohrožující, což bylo jediné štěstí. Přesto svým nejbližším touto eskapádou vyvolala infarkty a pár dní jí drželi v umělém spánku, než jí doktoři probudili. Po zjištění svých zranění však měla chuť opět usnout a znova se neprobrat. Její dokonalý svět se začal hroutit se slovy, že na dálkové cestování, nebo horolezectví může nejspíše navždy zapomenout a bude ráda, když bude se svou nohou zvládat klasickou chůzi, či krátký běh. Ona levá noha to totiž schytala nejvíce a navždy se bude připomínat dlouhou jizvou, která se táhne přes půlku lýtka. Ze začátku se snažila být silná a bojovat se všemi bolestmi, nebo zlými myšlenkami, co měla. Ale všechna ta síla jí po po pár měsících přešla a naděje se zcela rozpadla, když si začala přiznávat, že už nebude nikdy nic jako dřív. Že ona už nebude nikdy jako dřív a místo toho, aby byla k nápomoci, bude pro své blízké přítěží. Zlé myšlenky jí sžíraly jak žíravina až do nich Bea propadla naplno a všechny od sebe začala odstrkovat. Nechtěla, ať poznají tu novou ženu. Bála se, že už nebude tak dokonalá. Postupně přerušila vztahy se všemi přáteli. Postupně od sebe odehnávala i Rafaela, i přes všechnu bolest, kterou jí to způsobovalo. Už mu nebyla schopná dát všechno, co je spojovalo a bála se. Šíleně se bála, že už jí po tomhle nemůže milovat, tak radši sama utekla. Rodině se vzdálila, a stala se z ní ledová princezna. Když se dostala z nemocnice, začal se z ní nenápadně stávat stroj. Přes den se utápěla v papírech a po nocích se snažila zastavit pláč, který neuměla ovládat. Z veřejnosti se stáhla úplně a prášky, které na chronickou bolest v noze stejně nepomáhali, jedla jak bonbóny. Pokoušela se i dokonce zkoušet vylézt na cvičební stěny, ale bylo to marné. Bála se jak psychicky, tak panovala šílená fyzická bolest. V momentální situaci se její psychický stav alespoň trochu zlepšil stejně tak, jako bolest v noze, ale nejedná se o žádný zázrak. Návštěva Illei bude prakticky její první, při které bude po svém zranění delší dobu mimo domov a ona sama neví, zda je na to vůbec připravená. Doufá, že je. A doufá, že se jí konečně podaří alespoň trochu svěřit Nessie, nebo obnoví vztah s Jacksonem.