Bastien vyrůstal v rodině, která se nacházela mezi chudobou a průměrností. I když nikdy neměli mnoho peněz, nikdy jim také nechybělo to, co bylo skutečně důležité. Dětství měl krásné a bezstarostné, plné her a smíchu. Vzpomíná si, jak s Élodie, svou sestrou, trávívali celé dny běháním po zahradě, vymýšlením různých her nebo si prostě jen užívali krásy přírody. V té době měl ještě takové jednoduché sny – snil o tom, že se stane hudebníkem, hráčem na varhany, a dokonce si v hlavě hrával myšlenku, že jednou bude hrát v kostele, kde každý týden poslouchal hudbu z varhan. Hudba ho fascinovala, zejména zvuk toho obrovského nástroje, který byl pro něj symbolem něčeho krásného a silného. I ve škole měl potenciál. Jakožto mladý kluk se začal věnovat sportu a především fotbalu, byl v tom opravdu dobrý. Jenže jak už to bývá, život často přichází s nečekanými zvraty. Když bylo Bastienovi čtrnáct, jeho otec, který pracoval jako stavební dělník, při jednom nešťastném pádu ze střechy zůstal ochrnutý od pasu dolů. Byla to rána, která změnila celý jejich život. S pěti dětmi v rodině a dvojčaty, která právě oslavila svůj první rok, se situace stala neudržitelnou. Bastien a Élodie si našli brigády, pomáhali doma, a každý den se snažili najít způsob, jak zvládnout nejen školu, ale i domácí povinnosti. Zatímco jeho otec byl doma a nemohl pracovat, matka, která byla švadlena, přibrala další práci jako uklízečka, aby zajistila rodinu. Bastien si z této doby pamatuje jeden moment, když poprvé po otcově úrazu stáli v kuchyni a on měl pocit, že svět, který znal, se hroutí. S Élodie si tehdy slíbili, že rodinu nikdy nezklamou. V těch těžkých časech se Bastien rozhodl přihlásit na střední školu zaměřenou na výcvik vojáků, aby pomohl rodině. Kromě toho začal pracovat jako security na různých akcích, na které ho vzali jako brigádníka. Byly to akce pro lidi, kteří žili ve světě, který se mu vždy zdál trochu vzdálený, ale zároveň ho fascinoval. Jedna z těchto akcí, v galerii umění, byla osudová. Když uviděl Amandine poprvé, nezapomene na ten moment nikdy. Oslavil zrovn své dvacáté narozeniny a nyní byl tady. V přítomnosti své budoucí ženy, ač to ještě nevěděl. Byla krásná, elegantní a zároveň v sobě měla něco, co ho okamžitě přitáhlo. Jejich oči se střetly, a v tu chvíli se zdálo, že svět kolem nich zůstává stát. I když byl mladý a nevěděl, co všechno od života čekat, byl přesvědčený, že právě ona je ta pravá. Když se k sobě přiblížili, začali se bavit, zatančili si a dohodli se, že se druhý den znovu setkají. Amandine mu nakonec nabídla práci jako její osobní bodyguard, což Bastien přijal bez váhání. Jejich vztah byl intenzivní, rychlý a plný vášní, ale zároveň plný překážek, které si Bastien neuvědomoval. Amandine ho podporovala, ale nikdy se nezamýšlela nad tím, jaký dopad to bude mít na jejich životy. Bastien si uvědomoval, že pocházejí z jiných světů, ale byl ochotný všechno risknout. Po několika měsících společného času, kdy si Bastien a Amandine budovali vzájemnou důvěru, se Bastien rozhodl požádat ji o ruku. Udělal to v intimním okamžiku, během večera, který strávili v přírodě, u jezera. Na pozadí západu slunce, s jemným šepotem větru, ji požádal o ruku. Amandine byla zpočátku překvapená, ale její city k němu byly silné, a tak jeho nabídku přijala. Svatební den však nebyl takový, jaký si představoval. Všichni byli v šoku, když jim oznámili svůj sňatek. Její rodina, která si přála, aby si vzala někoho z jejich vlastních kruhů, začala mít o Bastiena pochybnosti. Brzy začali tvrdě zasahovat do jejich vztahu a obvinili Bastiena, že se s ní oženil pouze kvůli jejímu majetku, což byla zcela nesprávná představa. Bastiena to velmi bolelo, protože nikdy neměl zájem o její peníze – měl ji rád pro její osobnost, její sílu a krásu, které byly mnohem víc než cokoliv materiálního. A tento tlak nakonec přerostl v hrozby, které mířily na jeho rodiče a sourozence. Po několika měsících, kdy se situace stala neúnosnou, Bastien přistoupil k anulaci manželství. Finální stéblo bylo, když daným obviněním uvěřila i jeho manželka. V tu chvíli věděl, že prohrál a nehledě na to co udělá a řekne, už nemá šanci vztah zachránit. Bylo to rozhodnutí, které ho nesmírně bolelo, ale věděl, že musí chránit svou rodinu za každou cenu. Po rozvodu se vrátil domů, kde se cítil zlomený, ale zároveň i trochu klidnější, protože věděl, že jeho blízcí jsou v bezpečí. V rodině došlo ke změnám i na pozadí tohoto osobního zármutku. Po smrti jeho dědečka se celá rodina přestěhovala k babičce Sylvii. Babička Lucille a dědeček Henri, jejichž zdraví už nebylo nejlepší, se přidali, a tak se rozhodli žít všichni spolu ve větším domě. Bastien byl odhodlaný být oporou celé rodině, i když jeho vlastní srdce bylo stále zraněné. Jediná, kdo zůstala ve starém rodném domě, byla jeho sestra Élodie, která se vdala a začala budovat vlastní rodinu. Po roce od rozvodu, když Bastien věnoval veškerý čas tréninku a zlepšení své kondice, se mu naskytla šance, kterou nečekal. Přihlásil se o místo v paláci, což na první pohled vypadalo jako skvělá pracovní nabídka, ale nakonec to byla příležitost, která změnila jeho život. Nové zaměstnání mu přineslo nejen nový domov, ale i novou kapitolu v životě. Musel podstoupit ještě intenzivnější trénink, než doposud. Byl umístěn nejdříve jako voják, který sloužil po zemi, nakonec byl přemístěn jako strážce do paláce. Jeho tvrdá práce a odhodlání neunikly pozornosti. Když byl pozván na průvod královstvím, kde se ocitl v srdci pozornosti královské rodiny, byl připravený. A pak přišel okamžik, který změnil vše. V průvodu se splašil kůň, který ohrozil několik dětí. Bastien neváhal ani vteřinu byl dostatečně blízko, aby je zachránil. I když to byly jen obyčejné děti, pro něj to byla otázka reflexu – chránit. Myslel na své sourozence, na to, jak by je chránil v podobné situaci, a udělal to samé pro cizí děti, které v tu chvíli potřebovaly pomoc. Nehleděl na to, kdo děti jsou, odkud pocházejí, potřebovali zachránit a nikdo jiný se pomoct nehrnul. On sám si vysloužil kopanec od koníka, naštěstí se mu nic vážného nestalo. Tato rychlá a rozhodná akce nezůstala bez povšimnutí. Královská rodina si všimla jeho odhodlání, a Bastien byl zařazen do výběru na pozici osobního strážce princezen. Šlo o zdlouhavý proces a nevěřil, že by jej nakonec vybrali. Ale stalo se. Ukázalo se že jeho loajalita a odhodlání chránit nebylo jediné, co stálo za rozhodnutím, ale spíše jeho atraktivní vzhled, kterým by si udržel pozornost princezen a také vypadal dobře v médiích, kdyby jej zabrali. Ačkoliv povýšení nepřijímal s nadšením, věděl, že jde o příležitost, která mu může pomoci zajistit stabilitu pro jeho rodinu. Když král a královna nabídli tuto pozici, Bastien věděl, že musí přijmout příkazy a nikdy nezklamat ty, kteří na něj spoléhali – jak v paláci, tak doma. Za novou příležitost je ale ve výsledku rád, vděčný, že se situace doma konečně zlepšila. Své trápení tím však nezmírnil. V paláci si našel pár přátel, kteří jsou si vědomi jeho těžké situace, svým princeznám se však ani slůvkem nezmínil. Nenašel si k nim cestu spíše naopak. Postavil si zde zeď, aby se jeho minulost neopakovala a v duchu se přesvědčil, že princezny jsou stejné, jako všichni bohatí.