Pokud někdo umí překvapit, pak je to bezesporu Asahi. Už její příchod na svět byl nečekaný – nejen že ji rodiče vůbec neplánovali, ale zdálo se, že se rozhodla narodit tak rychle, jak jen to bylo možné. Když na to sama vzpomíná, s jistou dávkou suchého humoru obvykle poznamená, že to byla největší chyba jejího života. Její rané dětství přineslo rodičům mnoho obav, protože Asahi byla zcela nonverbální a s mluvením začala až relativně pozdě. Tento pomalý rozjezd byl možná první náznak její introvertní povahy a jemné ukázky toho, po kom z rodičů podědila více charakterových rysů. Asahino dětství bylo vše, jen ne klidné. Její babička, známá svou přísností, si neodpustila jediný komentář, kdykoliv se něco nepovedlo, nebo kdykoliv Asahi něco neuměla tak rychle, jak by si přála. Přestože nebylo možné ji považovat za opožděnou – naopak vynikala bystrým intelektem – chyběly u ní znaky, které by naznačovaly, že jednou může být vládkyní. Navzdory všem pochybnostem se její matka pevně stavěla na její stranu. Věděla, že za mlčením a zdrženlivostí její dcery se skrývá bystrá mysl, i když to svět zatím neviděl. Ač Asahi nemluvila se světem, její matka ukazovala světu, že její dcera je dívkou, kterou nelze podceňovat. V paláci brzy pochopili, že vystavovat Asahi záři reflektorů a pozornosti médií by nebylo nejšťastnější rozhodnutí. Když se zájem její přísné babičky Kasumi přesunul na mladší sestru Suyin, pocítila Asahi nečekanou úlevu. Konečně měla klid – a s tím i možnost dál se držet stranou politického dění. Na veřejnosti se objevovala jen tehdy, když si to situace nezbytně žádala, nebo když k tomu sama našla důvod. Její dospívání bylo poznamenáno spíše suchostí než vzrušením. Kvůli své povaze se stranila společnosti, zůstávala uzavřená ve vlastním světě a postupem času se stala téměř nedotčenou vlivy okolí. Naopak si čím dál více cenila ticha a chvil, kdy ji nikdo neoslovoval. Právě v tomto období dorazil do paláce neobvyklý dopis. Adresovaný přímo jí, pocházel z věznice Abashiri a nesl společnou prosbu několika vězňů. Žádali Asahi, aby vnesla na světlo otázku reintegrace pro ty, kteří si odpykali svůj trest. Dopis v ní probudil něco, co do té doby jen dřímalo – touhu nejen porozumět, ale také změnit systém. Na vlastní žádost se ponořila do studia trestního práva, věnovala se problematice a krok za krokem budovala svou vizi. Pod pseudonymem právníka z Hokkaida se jí podařilo navrátit do společnosti několik bývalých vězňů, aniž by kdo tušil, kdo se za těmito činy skutečně skrývá. Když jí rodiče nabídli odcestovat do Illey – na jedné straně proto, aby poznala systém trestního práva v zahraničí, a na druhé, aby byla svědkem výběru královských sourozenců – ocitla se před těžkým rozhodnutím. Srdcem toužila odmítnout, protože věděla, že její cesta nevyhnutelně povede do světla médií. A přesto, možná navzdory sobě samé, nakonec souhlasila.