Kael Sebastián Montoya se narodil jako jediný syn Rodriga a Isabely. Po matce zdědil titul vikomta, zatímco od otce získal nejen hluboký vztah k lodnímu průmyslu, ale také bohatství plynoucí z jejich úspěšného rodinného podniku. Spojení šlechtického původu a obchodního vlivu mu poskytlo jedinečnou pozici ve společnosti, která mu už od dětství předurčovala velká očekávání. Dětství Kaela bylo naplněno luxusem, ale i disciplínou a tvrdou prací. Otec, nekompromisní podnikatel, kladl velký důraz na to, aby Kael od útlého věku pochopil důležitost zodpovědnosti a důvtipu. Už jako chlapec trávil hodiny v loděnici, kde se od otce učil nejen technickým aspektům výroby lodí, ale také umění vyjednávat a řídit velké podnikání. Naopak jeho matka, laskavá a kulturně založená žena, mu do života přinesla jiný rozměr. Vedla ho k lásce k umění, eleganci a smyslu pro krásu, stejně jako kladla důraz na jeho studia a kroužky. V dětství se naučil šermu, hrát šachy, hudbě na klavír a kytaru a spoustu jiné. Často mu jeho matka vyprávěla o historii jejich rodu, o zodpovědnosti, která s jejich titulem přichází, a o tom, že noblesa nespočívá pouze v majetku, ale i v charakteru. Když Kael nebyl pod dohledem svého otce v loděnici, nacházel útěchu u moře. Pobřeží Panamy, nekonečné modré vlny a pocit svobody, který oceán poskytoval, se staly jeho útočištěm. Jako dítě si představoval, že jednoho dne vypluje daleko za obzor a objeví svět za hranicemi toho, co znal. Tato vášeň k oceánu ho provázela celým životem a ovlivnila nejen jeho osobnost, ale i směr rodinného podnikání. Na střední škole se Kael poprvé zamiloval. Marina byla dívka z chudé rodiny, která pracovala v jedné z menších loděnic na převozu turistů. Na první pohled byli zcela rozdílní a i proto jej prvně odmítala a to i přes to že ji nehorázně přitahoval. Jej zase vábila právě její prostota a upřímnost. Nesnažila se jej využít k majetku ani bohatství. Přijala by jej, i kdyby pocházel ze stejné ulice jako ona. Marina byla přímá, zemitá a měla obrovskou vášeň pro moře, což je spojovalo. Jejich vztah byl hluboký, intenzivní a plný naděje. Bohužel, realita jejich rozdílných světů se brzy ukázala jako nepřekonatelná překážka. Jejich vztah trval několik let, než Kaelova rodina zjistila pravdu. Samozřejmě nepovažovali Marinu za vhodnou partnerku pro jejich jediného syna, dědice impéria a ke všemu vikomta. A i když se Kael snažil jejich vztah zachránit, tlak byl příliš velký. Než tedy jeho matka povolila, ale to bylo už příliš pozdě. Plánoval se všeho vzdát a utéct s ní. Takové romantické sny mladého kluka. Marina toho dne zmizela – beze stopy, bez rozloučení. Pro Kaela to byla rána, která zanechala hlubokou jizvu na jeho srdci. A to do dnešního dne netuší, že to byl jeho otec, kdo Marinu nechal vyhostit z provincie. Nejdřív jí nabízel víc peněz, než by stihla do konce života utratit, ale ona odmítala. A tak využil styků se správci provincie a vše zařídil. Mohla mít vše, teď nebude mít nic. Ztráta Mariny Kaela během následujících let zcela změnila. Zatímco navenek působil silně a neochvějně, uvnitř se potýkal s bolestí a zklamáním. Aby se od těchto pocitů odpoutal, plně se ponořil do studia vysoké školy a práci v rodinného podniku. Když se jeho rodina rozhodla uzavřít obchodní dohodu s rodinou Florentino, Kael se stal součástí této aliance nejen jako obchodník, ale také jako „přítel“ Vidalie, dcery významných panamských cukrářů. Rodiny mezi sebou uzavřely dohodu, podle které Florentinovi dodávali občerstvení na luxusní zážitkové lodě. Média si jejich časté společné fotografie vyložila jako romantický vztah, což obě rodiny uvítaly jako příležitost, jak přilákat pozornost a zvýšit popularitu obou podniků. Zpočátku byl vztah mezi Kaelem a Vidalií čistě formální a obchodní. Po pár měsících jejich vztahu, zemřel otec Vidalie. Právě toto je sblížilo. Kael k ní cítil respekt a oceňoval její inteligenci i obchodní přehled. Dny a někdy i noci, které trávil s Vidii a pomáhal ji překonat její zármutek v něm probudily nové city. Tyto city k ní ho zaskočily. I přes své obrany si postupně uvědomil, že ho Vidalia přitahuje nejen svým vzhledem, ale i charakterem. Když mu Vidalia po čase vyznala lásku, Kael zpanikařil. Děsilo ho, že by mohl znovu cítit něco, co kdysi cítil k Marině. Aby se ochránil před dalším zraněním, zvolil krutou cestu – veřejně ji odmítl a oznámil konec jejich vztahu. Tento krok byl přínosný pro jejich obchodní dohodu, protože rozchod přitáhl ještě větší mediální pozornost, ale v soukromí Kael trpěl. Ztráta lásky k Marině i odmítnutí Vidalie ho zlomily, a tak se uchýlil k tomu, co od něj očekávalo jeho okolí – stal se tím, za koho ho lidé považovali. Proměnil se ve zdánlivě privilegovaného snoba, který se zajímá pouze o peníze, luxus a svůj vlastní prospěch. V jeho nitru se však skrývá muž, který bojuje s bolestí, strachem a pocitem ztráty. Ačkoli se jeho srdce uzavřelo, oceán, který pro něj vždy znamenal svobodu a únik, je stále jediným místem, kde může být sám sebou. Kael Sebastián Montoya se do selekce přihlásil kvůli tlaku rodiny, která v soutěži viděla příležitost posílit prestiž a vliv jejich lodního impéria. Otec považoval selekci za skvělý tah pro zviditelnění podniku, zatímco jeho matka doufala, že by Kael mohl najít nový smysl života. Pro rodinu to bylo strategické rozhodnutí, které Kael nemohl odmítnout. Za jeho účastí ale stály i osobní důvody. Po veřejném rozchodu s Vidalií, který z něj v očích veřejnosti udělal chladného snoba, chtěl napravit svou image. Selekce byla ideální příležitostí ukázat, že není jen bohatý magnát, ale také někdo, kdo se dokáže zapojit do něčeho většího, něčeho co neví kam povede. Navíc selekce pro Kaela znamenala šanci uniknout z té zlaté klece, která představuje jeho života plného přetvářky a povinností. Ačkoliv tvrdil, že o lásku nestojí, uvnitř doufal, že mu tato zkušenost přinese něco, co zatím nepoznal – možná dokonce něco opravdového. Nebo že najde něco, co dávno ztratil. Nebo někoho?